Industriální architektura Malakov a Ševčinský, Vojtěšský a Anenský důl
Hornické muzeum Příbram se dlouhodobě systematicky věnuje mimo jiné studiu industriální architektury a zejména pak stavbám, které se týkají báňského podnikání. Na toto téma zpracovalo desítky výstav prezentovaných u nás i v zahraničí, připravilo množství přednášek i publikačních výstupů na stránkách odborného tisku v tuzemsku i v evropském kontextu a další projekty. Příbramské muzeum každoročně publikuje o montánních památkách rovněž v prestižním německém odborném časopise s názvem industriekultur. Řadu let je muzeum jedním ze zástupců ČR ve Středoevropské unii technických muzeí (MUT), vypracovává expertní stanoviska pro pracoviště památkové péče atd. Úzce spolupracuje i s dalšími subjekty, které taktéž spravují industriální architekturu Malakov.
Hornické muzeum Příbram v této souvislosti reaguje na některá nepřesná a dokonce i chybná tvrzení ing. arch. Michala Profanta na téma „Malakov“ zveřejněná dne 20. 12. 2022 ve facebookové skupině „Město Příbram: fotky (i historické), kultura, sport a jiné aktuální dění“. Michal Profant zde uvádí, že „ tzv. malakov není styl průmyslové architektury, ale typologický druh masivní zděné těžní věže.“ A dále, že se toto „věčně chybně opisuje, a to včetně prezentací hornického muzea.“
Po konzultaci s odborníky na technické památky u nás i v zahraničí Hornické muzeum Příbram trvá na tom, že hlavní šachetní objekty Ševčinského dolu, dolu Anna a Vojtěch jsou ukázkou architektury Malakov.
Přední specialisté zabývající se industriální architekturou ing. arch. Eva Dvořáková, ing. arch. Jan Pešta, ak. arch. David Vávra v publikaci s názvem Průvodce po industriální minulosti a technických památkách Středočeského kraje, Praha 2007, s. 87–91 konstatují, že „důlní stavby v Příbrami a okolí vynikaly reprezentativní architekturou kombinující režné cihly a kamenné zdivo, styl Malakov.“
V publikaci s názvem Technické památky Čech, Moravy a Slezska, Praha 2000, s. 12, píší autoři Ing. arch. Eva Dvořáková, PhDr. Benjamin Fragner, Doc. Miloš Matěj a kol., že se jedná „ o styl průmyslové architektury Malakov.“ Totéž konstatuje ing. arch. Zdeněk Lukeš a kol. v publikaci pojmenované 100 staveb moderní architektury Středočeského kraje, Praha 2006, s. 3, slovy: „Šachetní budova Ševčinského dolu je ve stylu průmyslové architektury typu Malakov (kombinace pálených cihel a kamene) postavená v r. 1879, ojedinělá stavba vysokých architektonických a historických hodnot.“
V německé Wikipedii je uvedeno, že výraz Malakov reprezentuje industriální architekturu původně pevnostního charakteru, vyznačující se stabilní konstrukcí umožňující fungování technického a technologického vybavení důlních objektů, zejména těžních strojů. Zde je možné citovat například publikace autorů Johannes Biecker, Walter Buschmann, Bergbauarchitektur, Bochum 1986 nebo autorů Bernhard Becher, Hilla Becher, Heinrich Schönberg, Jan Werth, Die Architektur der Förder- und Wassertürme, München 1971 či studii od Rainera Slotty s názvem Malakofftürme, Schachttürme des Bergbaus und ihre Beziehungen zur Festungsarchitektur, Bochum 2001 a dalších autorů.
Michal Profant dále tvrdí, že „paradoxně Ševčinský důl je špatný příklad malakova, má už moderní železnou vež, která je nezávislá na zděné části, to je jen estetická slupka. Lepším příkladem dle Profanta je důl Vojtěch, Anna apod.“
Naopak specialisté na technickou architekturu v publikaci s názvem Průvodce po industriální minulosti a technických památkách Středočeského kraje vyjadřují zcela opačný názor k úrovni kvality architektonického provedení v podmínkách Ševčinského dolu: „Hlavní šachetní budova s nárožní věžičkou je jednou z posledních ukázek typické průmyslové architektury tzv. Malakov a patří k nejkrásnějším stavbám svého druhu v Evropě. Jako jediná v Příbrami-Březových Horách má dochovanou i ocelovou konstrukci těžní věže, jaké dříve zdobily i další doly, například šachtu Anna.“
Zcela závěrem Michal Profant píše, že „výraz malakov pochází z Německa, kde se tento typ věží v 19. století vyvinul, hlavně v Porúří, odkud se dostal k nám.“ To je však velký omyl! Název Malakov je ruského původu a náleží pojmenování součásti ruského opevnění před Sevastopolem během tzv. krymské války v letech 1853–1856. Toto opevnění, jehož centrem byla kamenná Malachowská věž (rus. Малахова башня), bylo postaveno na stejnojmenném kopci a bylo v době vzpomínané krymské války obléháno a dlouho se o tuto pevnost bojovalo. V září 1855 byla konečně pevnost dobyta francouzskými jednotkami. Intenzivní válečné zpravodajství během krymské války a populární popisy stavitele pevnosti, pruského generála Eduarda von Todlebena, který byl ve službách carského Ruska, učinily ze jména Malakow nebo (ve francouzském pravopisu) Malakoff synonymum pro sílu, monumentalitu, hmotnost a velikost vybraných průmyslových staveb s dominantní věží.Módní vlna využití této architektury se následně přenesla dále do Evropy a tyto stavby s mohutnými věžemi se začaly objevovat v Porúří, Sársku, Sasku, ve Slezsku, v oblasti Cách, v Belgii, Francii, v habsburské monarchii i jinde a staly se zároveň symbolem průmyslové těžby, březohorský rudní revír se Ševčinským, Vojtěšským a Anenským dolem jsou toho nejlepším důkazem.
Ukázky z odborné literatury, ve kterých se o industriální architektuře Malakov píše, najdete zde.