Jan z Příbramě, významný husitský teolog, patří k méně známým postavám českého středověku. V mládí byl oddaným Husovým žákem a po jeho smrti se vypracoval mezi přední organizátory utrakvistické církve, v jejímž prostředí působil (byť s mnoha přestávkami) skoro až do své smrti (1448). Jako respektovaný univerzitní učenec zasahoval často do bouřlivého dění v zemi. S vlasteneckým patosem burcoval k boji proti křižáckým vojskům krále Zikmunda, ještě více však proslulými kritickými vystoupeními proti radikálnějším husitským směrům. V těchto polemikách se zrodilo jeho rozsáhlé literární dílo.
Za vrcholné Příbramovo pojednání bývá zpravidla pokládán Život kněží táborských. Jde o neobvykle koncipovaný výklad s mnoha biblickými reminiscencemi, přinášející množství cenných historických informací o husitských radikálech. Dílo, jež psal jeho autor v hněvu a s mimořádným bojovým zápalem, podává sugestivní a ve výběru místy i krutě tendenční obraz učení i životní praxe táborských kněží, jak ji přední pražský teolog znal, či jak o ni slyšel. Ačkoliv se jedná o jednu z nejznámějších literárních památek husitské doby, teprve zde je čtenářům předkládáno její prvé kritické a zároveň i prvé úplné vydání. Součástí publikace je i studie o Janu z Příbramě a jeho nejslavnějším díle.