Kniha historika PhDr. Jiřího Majera, CSc. "Rudné hornictví v Čechách, na Moravě a ve Slezsku" podává svědectví o složité historii těžby a zpracování rud v našich zemích od prehistorie po současnost.
     České země zaujímaly vysokým počtem ložisek a produkcí řady kovů po staletí ve střední Evropě výsadní postavení. Skutečnými pojmy se od středověku stala jména důlních revírů Jihlava, Jílové, Kutná Hora, Jáchymov, Horní Slavkov a dalších, a to nejen pro mimořádná množství vyrobených kovů, ale i jako zkušební střediska báňského strojnictví a hutních technologií. Od konce 18. století si dominantní postavení postupně vydobyl revír Příbram s hutním závodem a na desetiletí se stal jedním z hlavních evropských producentů stříbra a olova. Vedle něj vzrůstal význam Jáchymova, zprvu jako centra těžby rud stříbra a několika barevných kovů, od poloviny 19. století pak dobýváním uranového ložiska. Objevem radioaktivních prvků extrakcí z odpadů jáchymovské huti zásluhou Pierra Curie a Marie Curie-Sklodowské se tato oblast na přelomu 19. a 20. století stala symbolem naděje na záchranu lidského života. Léta po 2. světové válce však změnila tradiční vztah k báňské činnosti. Do středu zájmu se v době studené války dostal především revír Příbram, jehož uranové ložisko se řadilo mezi největší v Evropě. Dnes naše rudné a uranové hornictví vstupuje do útlumové fáze a jen mohutné masivy odvalů hlušin jsou svědky někdejší intenzity důlních prací. Tradice hornické a kovohutnické činnosti se staly nedílnou součástí české kultury. Jsou udržovány především zásluhou Hornického muzea Příbram a ve výrobní sféře reprezentovány akciovou společností Kovohutě Příbram.