Pavol Pukančík byl synem dělníka z cihelny a pocházel z Pezinoku na Slovensku. Po rozbití Československa v roce 1939 se rozhodl k ilegálnímu odchodu do zahraničí s cílem bojovat za svobodu, demokracii a obnovení našeho státu. Slovenskou hranici do Maďarska tajně překročil 30. 4. 1940 a jižní cestou se dostal do Francie, která však mezitím kapitulovala. Spolu s dalšími uprchlíky byl přepraven do Velké Británie, kde se stal příslušníkem RAF. Sloužil nejprve u 312. čs. stíhací peruti RAF jako pomocný mechanik. Po přeškolení působil od srpna 1941 v řadách 311. čs. bombardovací peruti RAF, v rámci které nejčastěji létal na pozici zadního střelce v osádce Sgt Vladimíra Páry nebo v osádce P/O Františka Taibera. Zúčastnil se náletů na Wilhelmshaven, Paříž, Essen nebo Le Havre. Absolvoval též vyhledávání německých válečných plavidel v Biskajském zálivu apod. Po skončení 2. světové války a návratu do vlasti byl v roce 1946 demobilizován. Po únoru 1948 se však stal, podobně jako mnoho dalších, obětí komunistické perzekuce, byť již nesloužil v armádě. Tehdy pracoval jako řidič a závozník. Nejprve byl degradován ze štábního rotmistra v záloze na vojína se zdůvodněním, že „jako bývalý západní letec nedává záruku být platným členem lidově demokratické společnosti“. Na základě vykonstruovaného obvinění z údajné protistátní činnosti byl v roce 1953 zatčen. Po vyšetřovací vazbě byl roku 1954 odsouzen na 12 let těžkého žaláře. Část trestu až do amnestie v roce 1960 absolvoval v nápravně pracovním táboře Bytíz (NPT-Z) na Příbramsku. I po propuštění byl nadále perzekvován a těžko hledal zaměstnání. Střídavě vykonával práci dělníka, řidiče nákladního automobilu, obsluhoval bagr, až později mohl vykonávat funkci dispečera zásobování. Rehabilitace a povýšení se dočkal po roce 1990. Roku 1992 zemřel.
Serving part of his 12-year sentence for supposed anti-state activity in Příbram´s Bytíz uranium camp right up to the 1960 amnesty was the wartime pilot, one-time gunner in a bomber aircraft belonging to the No. 311 Czechoslovak RAF Squadron during the Battle of the Atlantic – Pavol Pukančík.