Radovan Procházka (11. 5. 1927 – 5. 6. 2020), genpor.

V době Květnového povstání roku 1945 se Radovan Procházka zúčastnil v Praze jako spojka protinacistického odboje v rámci Vojenského velitelství Alex. Po válce absolvoval v letech 1946–1948 Vojenskou akademii v Hranicích a byl vyřazen v hodnosti poručíka. Po únoru 1948 se stal obětí nastupujícího komunistického režimu. Státní soud v Praze jej 23. 5. 1951 odsoudil za údajnou velezradu, vyzvědačství a ohrožení státního tajemství k trestu odnětí svobody v trvání 15 let, k peněžitému trestu 10 000 Kčs, ztrátě čestných práv občanských na deset let a ke konfiskaci celého jmění. Byl vězněn mimo jiné na Vojně, kde se zúčastnil v roce 1955 tzv. „nudlové vzpoury“. Propuštění se dočkal v roce 1964.

Radovan Procházka pocházel z rodiny legionáře a podplukovníka čs. armády Vladimíra Procházky. V době Květnového povstání roku 1945 se zúčastnil v Praze jako spojka protinacistického odboje v rámci Vojenského velitelství Alex. Po válce absolvoval v letech 1946–1948 Vojenskou akademii v Hranicích a byl vyřazen v hodnosti poručíka. Od roku 1947 se angažoval v národně socialistické straně, což patrně mohl být jeden z důvodů, proč po nástupu komunistické moci Radovana Procházku zatkli dne 21. 1. 1951 příslušníci Hlavní informační správy Ministerstva národní obrany a obvinili ho z protistátní činnosti s vazbami na národně socialistická emigrantská centra na Západě. Státní soud v Praze jej 23. 5. 1951 odsoudil za velezradu, vyzvědačství a ohrožení státního tajemství k trestu odnětí svobody v trvání 15 let, k peněžitému trestu 10 000 Kčs, ztrátě čestných práv občanských na deset let a ke konfiskaci celého jmění. V době věznění jej Nejvyšší soud v Praze odsoudil 26. 11. 1955 pro trestný čin velezrady na dalších 12 let odnětí svobody za to, že se během léta 1955 zúčastnil ve vězeňském táboře Vojna tzv. „nudlové vzpoury“, kdy vězni odmítli stravu na protest proti existující šikaně a výdeji závadných potravin. Podle rozsudku měl ve vězeňském táboře založit s dalšími spoluvězni protistátní skupinu a podněcovat k vzpomínané vzpouře. Radovan Procházka byl postupně vězněn v Opavě, Leopoldově, Jáchymově, na Vojně a v Praze-Ruzyni. Po propuštění pracoval od 1. 4. 1964 nejprve jako štukatér a později jako jevištní dělník. V roce 1968 se stal druhým tajemníkem organizace bývalých politických vězňů K 231. V následné normalizaci byl trvale pod dohledem StB. Po politických změnách v listopadu 1989 stál u zrodu nových zpravodajských služeb demokratického státu, naposledy ve funkci vrchního ředitele Sekce obranné politiky Ministerstva obrany ČR. Mezitím byl též povyšován až do hodnosti generálporučíka. Dne 30. 12. 1997, ve věku 70 let, odešel do zálohy. Radovan Procházka obdržel řadu významných vyznamenání, například od vlády USA Oustanding service to the USA a vyznamenání Legion of Merit, československou Medaili za zásluhy I. stupně, Záslužný kříž Ministerstva obrany ČR I. stupně a od prezidenta republiky Řád Bílého lva IV. třídy.

At the time of May Uprising in 1945 Radovan Procházka took part in the anti-Nazi resistance in Prague as a part of the Military HQ Alex. After the war, between 1946–1948 he graduated from his studies at the Military Academy in Hranice with the rank of Lieutenant. The State Court in Prague convicted him on 23.05.1951 of supposed treason, espionage and endangering state secrets sentencing him to 15 years imprisonment, a financial penalty of 10 000 CSK, loss of his civil rights for 10 years and the confiscation of all his assets. His prisons included Vojna where he took part in the so-called „noodle rebellion“ (hunger strike). He was eventually released in 1964.