V projevech oprávněné euforie, pramenící z konce 2. světové války, z osvobození od hitlerovského nacismu a obnovení Československa, málokdo u nás postřehl první známky prohlubujících se problémů na světové politické šachovnici rozehrané již během války oběma vítěznými mocnostmi – Sovětským svazem (Svazem sovětských socialistických republik – SSSR) a USA. Naší republice bylo, bohužel, předurčeno místo mezi zeměmi zařazenými do sféry vlivu SSSR, nedemokratické velmoci opírající se o komunistickou diktaturu. Teorie o vytvoření „československého mostu“ mezi Západem a Východem zůstaly pouze vroucným přáním několika demokratických politiků.

Svět se opět ocitl na prahu války, které se dostalo označení „studená“. Sovětský svaz se v souvislosti se strategickými mocenskopolitickými plány na dělení světa rozhodl rychle dostihnout a poté předstihnout jaderný potenciál USA, svého někdejšího spojence z doby 2. světové války a nyní soupeře. K tomu potřeboval velké množství uranu, které v té době neměl k dispozici. Proto obrátil pozornost mimo jiné i na země s tímto přírodním bohatstvím, které spadaly do „sovětské sféry vlivu“. Tam náleželo také tehdejší Československo.

The Soviet Union, in line with its strategy of dividing the world politically, adopted policies to quickly catch up with, and then overtake, the nuclear potential of the US which had turned from a WWII ally to geopolitical rival. To achieve this it needed a large amount of fissile material. It therefore turned its attention to countries rich in this material that fell under the Soviet sphere of influence, including Czechoslovakia. The Jáchymov district was at that time a well-known and industrially exploited area in which uranium was already being mined and processed. There was also historical evidence of uranium mineralisation in the Příbram region as well as other parts of Czechoslovakia.