Medailonky oceněných mistrů
Jiří Rücker
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2013“
Umělecké řezbářství
Jiří Rücker se narodil v Českém Brodě, ale celý svůj život strávil v Pečkách v okrese Kolín. Vystudoval obor kovorytectví, který ukončil s vyznamenáním roku 1974.Po škole absolvoval povinnou dvouletou vojenskou službu a po ní postupně začal sbírat zkušenosti jako rytec kovů v tiskárně poštovních razítek n.p. Grafotechna, poté razidel a vypalovadel v družstvu Znak, šperků v n.p. Safina a v družstvu Umělecká řemesla u akademického sochaře pana Podivína na razidlech odznaků a medailí. Zde získal cenné zkušenosti od mistrů v oboru.
Ve svém volném čase se věnoval práci se dřevem a výrobě betlémů, loutek a perníkářských forem. Od roku 1990 se jeho záliba stala oficiálním povoláním. Mimo perníkářské formy, loutky a betlémy se pan Rücker zaměřoval také na rytí grafiky – dřevo a mědirytů, slepotisků, zbraní a také řezbě na pažby zbraní. Bohužel se mu však stal úraz, po kterém se už nemohl věnovat drobné rytecké práci, a tak se nyní plně věnuje práci se dřevem a formování perníku.
Jiří Rücker své výtvory prezentuje na různých výstavách perníkářského i řezbářského zaměření po celé České republice i v zahraničí. Pedagogicky působil ve Středním odborném učilišti uměleckořemeslném v Praze, kde vychoval několik rytců. V oboru vyučil i svého syna. S panem PhDr. Vladimírem Vaclíkem založil betlemářskou organizaci a se svými přáteli Občanské sdružení pro zachování tradice perníkářských forem.
Miluše Šímová
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2014“
Výroba vizovického pečiva
Miluše Šímová žije v Berouně. Výrobou vizovického pečiva se zabývá téměř 30 let. Zpočátku ho vyráběla jako dárky pro kamarády, později začala tvorbu s těstem vyučovat děti. Pracovala totiž jako vychovatelka, později jako učitelka pracovní výchovy ve speciální škole.
Od roku 1996 je členkou Klubu lidové tvorby a od té doby se každoročně účastní několika výstav v muzeích v rámci různých programů, nejčastěji těch velikonočních a vánočních. Klub lidové tvorby je zájmové občanské sdružení v Praze, které sdružuje zájemce o lidovou kulturu a národopis, lidové zvyky a tradiční textilní a zvykoslovnou výrobu.
Miluše Šímová se naučila z těsta vyrábět tradiční tvary. Spolupracovala s PhDr. Jiřinou Langhammerovou, která jí předávala rady ohledně dodržování technologií a tvarosloví vizovického pečiva. V Národopisném muzeu se seznámila s originály kreseb učitele a malíře Karla Rozuma, který zachytil tvary „stříhaného“ mikulášského pečiva z 19. století.
Ve středních Čechách je Miluše Šímová jediným výrobcem vizovického pečiva, který takto pečlivě dbá na dodržení technologie a původních tvarů obřadního pečiva.
Ján Chvalník
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2015“
Betlemářství
Řezbář Ján Chvalník žije v Lázu na Příbramsku. Příbramsko je největší betlémářskou oblastí v Čechách. Traduje se, že jesličky byly ještě na přelomu 19. a 20. století v každé rodině. Na Příbramsku v té době působilo několik desítek profesionálních i amatérských řezbářů. Mnoho těchto lidových tvůrců pocházelo z řad zdejších havířů. Pan Chvalník býval také povoláním horník. Již od dětství se zajímal o řezbářství. Zpočátku ze dřeva vyřezával různé dřevěné hračky a v roce 1987 začal tvořit betlémové figurky. Nejprve doplňoval a opravoval staré betlémy, postupně se pouštěl i do vlastní výroby. V první polovině 90. let se specializoval na výrobu miniaturních betlémů v ořechových skořápkách. V současnosti se zabývá vyřezáváním vlastních betlémů. Vytváří figurky včetně zvířat, stromů i staveb a podílí se tak na tom, že tradice betlémů na Příbramsku je stále živá.
Ján Chvalník je jedním z nejznámějších řezbářů ve středních Čechách. Dlouhodobě také působí na pozici starosty spolku Příbramských betlémářů, který se snaží o zachování betlémářské tradice v městě Příbrami a okolí.
Marie Antonie Filipová
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2016“
Výroba krojů a krojových součástek
Marie Antonie Filipová se narodila v roce 1925 v Konojedech. V současnosti žije v Kolíně. Již od dětství přicházela do styku s prací švadlen v rodinném prostředí. Později začala spolupracovat se Sdruženou obcí baráčníků „Staré Čičovice“, kde je až doposud čestnou členkou. Po celou dobu se zabývala údržbou a výrobou krojů pro členy obce, kteří se snaží udržovat lidové zvyky a tradice a uchovávat kroje. Díky jejímu obrovskému zájmu o lidové kroje a jejich výrobu se seznámila také s etnografkou Národního muzea v Praze PhDr. Jiřinou Langhammerovou, pro niž své kroje předváděla na různých národopisných akcích.
Při restaurování krojů se kromě svého citu řídí lidovými zvyklostmi při praní a bělení prádla a doplňování chybějících částí oděvů a snaží se vyhledávat a využívat původních materiálů. Technologické postupy paní Filipové se neliší od postupů našich prababiček. Používá staré střihy, které se nosily v minulosti a jejichž zachování je důležité pro správný vzhled oděvu. Pokud paní Filipová nemá přímo vzor daného kroje, zaměřuje se na studium literatury a fotografií již realizovaných prací. M. A. Filipové se například podařilo zrekonstruovat a ušít středočeský kroj podle popisu prof. Drahomíry Stránské a Blaženy Šotkové, etnografek zabývajících se lidovým oděvem.
Lidové kroje patří k nejobdivovanějším projevům lidové kultury, charakterizují jednotlivé národopisné oblasti, ale často přímo i obce a jsou významnou součástí kulturního dědictví našeho národa.
Petr Král
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2016“
Pletení z proutí
Petr Král se narodil ve městě Mělník, kde také absolvoval řemeslo košíkáře. Nepřímo tak začal pokračovat v rodinné tradici po pradědečkovi. V letech 1989 až 1994 se vyučil košíkářství v Praze na Středním odborném učilišti umělecko-řemeslné práce, obor zpracovatel přírodních pletiv. Základ pletení se, kromě své učňovské praxe u své mistrové, naučil u starého košíkářského mistra v oboru Stanislava Machka.
Po vyučení pan Král začal pracovat v mělnické košíkárně, kde rozvíjel osvojené základy pletení, které se do té doby naučil. Bohužel situace v košíkárně spěla k úpadku, až košikárna v roce 2012 úplně zanikla. I přes to se pan Král nadále vedle svého nového zaměstnání věnuje pletení. Díky vytvoření webových stránek začali pana Krále oslovovat zákaznici s nejrůznějšími poptávkami – od klasických košů až po nezvyklé koše dle jejich vlastních návrhů. To zapříčinilo, že se začal intenzivněji věnovat pletení a tím se i zdokonaloval v oboru.
Kvůli dostatku materiálu se pan Král snaží pěstovat své vlastní proutí. Obnovuje staré keře košíkářských vrb, zakládá nové prutníky. Intenzivně se také věnuje osvětě veřejnosti. Pořádá košíkářské kurzy, vytváří pomůcky, foto návody, nebo tvoří různé projekty o košíkářství. Věnuje se neustálému studiu svého oboru. Shromažďuje historické materiály o mělnickém košíkářství proto, aby dodržoval původní postupy a techniky pletení. Přispívá tak k tomu, aby toto řemeslo nezaniklo.
Zdeněk Grausam
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2016“
Kovářství
Pan Zdeněk Grausam pochází z Úval a zabývá se kovářským řemeslem, které patří k nejstarším výrobám a jeho počátky spadají do 3. tisíciletí před naším letopočtem. Řemeslo absolvoval na Střední odborné škole uměleckořemeslné. Roku 2011 se mu podařilo vybudovat si v Úvalech vlastní dílnu, kde má pan Grausam veškeré potřebné technické vybavení, které mu usnadňuje těžkou kovářskou práci. I přes to se stále přiklání i k osvědčeným postupům. K nejužívanějším pracovním postupům, které pan Grausam používá při své práci, patří technologie, které jsou známé již od pradávna. Mezi tyto postupy patří vytahování, pěchování, sekání, ohýbání za studena i za tepla, probíjení, kalení, svařování přeplátováním apod.
Jeho záběr je široký a odvíjí se od přání zákazníků. Věnuje se zejména výrobě tradičních předmětů jako například zemědělského nářadí a náčiní, kování, mříží, nožů, křížů a replik zbrojí. Podílel se také na repasování několika drobných sakrálních památek a různých opravách sbírkových předmětů pro muzea. Vedle toho se také věnuje výrobě speciálních předmětů vyráběných na míru zákazníkovi.
Zdeněk Grausam pravidelně prezentuje řemeslo na různých trzích a jarmarcích, kde mohou lidé vidět jeho práci. Podílí se na výstavách a kurzech, které pořádají muzea, obce a různé spolky. Ve spolupráci s těmito organizacemi předvádí a předává kovářské techniky veřejnosti.
Petr Oláh
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2019“
Košíkářství, pletení z proutí
Petr Oláh žije ve Velvarech. Dlouhodobě se věnuje práci s přírodními materiály – se dřevem a proutím. S košíkářstvím začínal jako amatér a samouk, postupně se zdokonaloval a učil se řemeslu u vyučeného košíkáře Petra Krále.
Dnes se věnuje samostatné košíkářské výrobě na profesionální úrovni. Zhotovuje vlastní výrobky, které vycházejí z tradičních technologií a tradičního tvarosloví – košíky, hranaté koše, oválné koše, misky z proutí. Realizoval i několik zakázek na restaurování historických košů. Na zakázku vyrobil i některé atypické proutěné výrobky.
Koše pan Oláh plete na pracovní desce, kde na trnu koš otáčí a výplet stlouká stloukacím železem. Pletení z jednoletých vrbových proutků vychází z textilní technologie osnov a vyplétacích útků. Rukojeť plete od dna a oplétá v závěru výrobního procesu.
Své řemeslo předvádí na kulturních akcích pro veřejnost, opakovaně např. na Staročeském jarmarku v Třebízi, organizovaném Vlastivědným muzeem ve Slaném, nebo na akcích městské části Praha 19 – Velikonoční jarmark, Kbelské posvícení, Svatojánský večer.
Antonín Švec
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2020“
Výroba figurek z chlebového těsta
Antonín Švec působí v Hornickém muzeu Příbram téměř tři desítky let na pozici konzervátora se zaměřením na dřevo a kovy. Každoročně se podílí na instalaci výstavy Příbramské betlémy a velkou měrou zajišťuje akci Vánoce v hornickém domku.
Antonínu Švecovi se v souvislosti s jeho pracovní činností podařilo zrekonstruovat výrobní postup při výrobě příbramských betlémových figurek, tzv. „chlebáčků“. Tyto figurky byly vyráběny ze směsi mouky, pilin, klihu, křídy a vody a tvarovány otištěním do formy, následně byly polychromovány. Antonín Švec navázal na starší pokusy o napodobení výroby těchto figurek, podařilo se mu mj. s pomocí dobové literatury určit poměr jednotlivých složek modelovací hmoty a odhalit další specifika výrobního postupu.
Antonín Švec předvádí výrobu betlémových figurek na akcích Hornického muzea v Příbrami a zasvěcuje do výrobního postupu návštěvníky muzea. Každoročně tak vznikají pod jeho vedením tisíce figurek. K jejich výrobě jsou používány kopie historických forem ze sbírek příbramského muzea.
František Mikyška
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2020“
Sekernictví
František Mikyška se narodil ve mlýně v Kojetíně na Sedlčansku. Vyučil se zedníkem a později vystudoval Střední průmyslovou školu stavební. Vedle své profese se věnoval práci se dřevem a postavil vodní kolo pro rodinný mlýn.
Jeho zájem o mlýnská kola přerostl postupně v jeho hlavní pracovní činnost. Stavěl nejprve vodní kola pro mlýny na Sedlčansku, později v celé republice. Jedním z jeho největších děl je vodní kolo, které je dnes umístěno na pražské Čertovce. Spolupráce s pracovníkem památkové péče Luďkem Štěpánem mu pomohla osvojit si další tradiční technologie při výrobě mlýnských kol a související sekernické práci.
Původně se zaměřoval na repliky starých vodních kol, později začal zhotovovat i zcela nová vodní kola. Jedno takové bylo vystaveno v Národním muzeu v rámci výstavy Voda a život. Při výrobě se drží tradičních technologií. Do svého řemesla zasvětil své dva syny Petra a Jana. Syn Petr v této tradici pokračuje.
Z dalších sekernických prací stojí za zmínku paleční kola a převody ve mlýnech, replika čerpacího zařízení v poštovní štole ve Zlatých Horách nebo technologie větrného mlýna v Borovnici. Podílel se též na zprovoznění vodního mlýna a vodní pily ve Skanzenu Vysoký Chlumec, který je pobočkou Hornického muzea Příbram.
Milan Exner
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2020“
Keramika
Milan Exner se narodil ve Vlašimi. Vystudoval na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni. Pracoval v keramickém družstvu Keramo v Praze. V roce 1975 se stal členem Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) a od té doby pracuje ve vlastní dílně v Poděbradech společně se svou ženou Helenou. Několik let též vyučoval modelování na Lidové škole umění v Poděbradech.
V letech 1981 a 1986 získal první cenu v celostátní soutěži ÚLUV a Svazu českých výrobních družstev za keramický jídelní servis.
Nyní působí již deset let jako lektor keramiky pro dospělé v poděbradském Domě dětí a mládeže Symfonie. Kurzy jsou dlouhodobě obsazeny a pod náročným Exnerovým vedením zde vznikají jedinečná díla. Milan Exner se nadále věnuje vlastní tvorbě a spolupracuje se synem Davidem, který se rovněž profesionálně věnuje výrobě keramiky.
David Tůma
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2021“
Řezba do paroží a kosti
David Tůma se narodil v Benešově. Vystudoval Střední odborné učiliště a nástavbové studium v oboru stravování a cestovní ruch. Jeho velkým koníčkem se stal historický šerm a experimentální archeologie.
Dlouhodobý zájem o historická řemesla ho přivedl od roku 2001 k samostatnému studiu zpracování a řezby do paroží a kosti. Oživení tohoto zapomenutého řemesla si vynutilo i výrobu vlastního specifického nářadí, které odpovídá tvrdosti materiálu a jeho dalším vlastnostem. Rovněž techniky bělení a zdobení musely být experimentálně zrekonstruovány.
Nyní ovládá mnohé postupy zdobení a zpracování užitných i okrasných předmětů z daných materiálů, jako jsou například hřebeny, rukojeti nožů, knoflíky, nádobky na uchování soli, spony do vlasů, hrací kostky, hroty šípů a harpuny, amulety, šperky, nástroje pro textilní výrobu – přesleny, člunky, karetky, jehly na šití a pletení atd.
David Tůma spolupracuje s muzejními a památkovými institucemi. Vyrábí předměty pro spolky experimentální archeologie, filmaře a šermířské skupiny. Své umění předvádí na městských a historických slavnostech, řemeslných trzích a dalších akcích pro veřejnost.
Iveta Dandová
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2021“
Pletení z orobince
Iveta Dandová se narodila v Mladé Boleslavi. Po studiu na Střední průmyslové škole strojní pracovala krátce jako kreslička stavební dokumentace, poté se začala věnovat práci s orobincem. Řemeslu se naučila v dílnách Okresního průmyslového podniku Bakov nad Jizerou. Zde získala zkušenosti se základními technikami pletení z orobince a s výrobou kolekcí pro Ústředí lidové umělecké výroby.
Po zániku dílny se začala této činnosti věnovat samostatně. Do svého výrobního programu zařadila i místní specifické výrobky, jejichž předlohy získala studiem v muzeích a v rodinách bývalých pletařů. Kombinací moderních i tradičních motivů a vzorů se jí podařilo vytvořit zajímavý sortiment výrobků obsahující tašky, ošatky, nástěnné dekorace, klobouky, sandály a další.
Iveta Dandová se podílela na mnoha tematických výstavách v České republice i v zahraničí. V letech 2001, 2002, 2006 získala zvláštní ocenění na designerské soutěži Českého národního podniku. Spolupracuje s mnoha folklórními soubory a vytváří pro ně tradiční krojové doplňky.
Zuzana Tilajcsiková
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2022“
Košíkářství, pletení z proutí
Paní Zuzana Tilajcsiková pochází z Mělnicka, z oblasti, kde má pletení z vrbového proutí dlouholetou tradici. Na tradici drobných košíkářských dílen navázalo v polovině 20. století zdejší Košíkářské družstvo.
Zuzana Tilajcsiková absolvovala učební obor pletař nábytku – košíkář. Od roku 1979 pracovala v Košíkářském družstvu a poté i v nástupnické soukromé firmě. V roce 1997 si založila vlastní košíkářskou živnost, kterou provozuje doposud.
Dílna se zaměřuje především na výrobu tradičních košíkářských výrobků pletených z vrbového proutí, jejichž tvarosloví respektuje výrobní vzory charakteristické pro mělnickou výrobní oblast.
Zuzana Tilajcsiková vede kurzy rukodělné výroby pro lektory odborných škol, sociálně terapeutických dílen a domů mládeže. Je autorkou několika filmových dokumentů zachycujících výrobní postupy při pletení košíků. Podílela se též na výrobě několika publicistických pořadů věnovaných košíkářství.
Václav Jiruš
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2022“
Košíkářství, pletení z proutí
Pan Václav Jiruš žije v obci Cerhýnky na Kolínsku. Vyrůstal v selském hospodářství, vystudoval Střední zemědělskou technickou školu v Čáslavi a Vysokou zemědělskou školu v Praze, obor zootechnik. Po studiu pracoval v zemědělském družstvu a vystřídal několik dalších profesí.
Košíkářství se začal věnovat v roce 1989, k pletení z proutí ho přivedla potřeba košů v rodinném hospodářství, kde vyrůstal. Jejich uplatnění v hospodářství je poměrně široké – při sklizni zeleniny a ovoce, při nošení trávy a sena, na donášku dřeva apod.
Techniku výroby košů studoval nejprve na starých koších a v literatuře. Později se učil košíkářské postupy od Josefa Zahradníčka ze Staňkovic na Kutnohorsku, který byl ve svém okolí vyhlášeným košíkářem.
Pan Jiruš je dnes v důchodu, ale pletení košíků se nadále věnuje. O jeho výrobky je stále zájem.
Aleš Nový
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2022“
Bednářství
Pan Aleš Nový pochází z obce Smilov na jihu Středočeského kraje. Po vystudování střední lesnické školy v Písku pracoval několik let jako geodet v soukromé firmě a ve svém volném čase se začal věnovat volnočasovým aktivitám mládeže zaměřeným na historii a řemesla.
Zájem o historická řemesla ho přivedl k důkladnějšímu zkoumání technologií při zpracování dřeva, zejména historických technologií bednářství a soustružení. Veškeré vědomosti si osvojil studiem tuzemské a zahraniční literatury, jehož výsledky propojil s dosud nabytými zkušenostmi při práci s dřevem. Předmětem jeho hlavního zájmu je obnova původních bednářských a soustružnických postupů z období středověku a novověku. Jako jeden z mála výrobců v Evropě např. obnovil technologii používání tradičních dřevěných štípaných obručí.
V roce 2019 vybudoval dílnu ve své rodné obci, kde se plně věnuje studiu historických podkladů a následně výrobě replik historických předmětů pro skanzeny či muzea a pro zájemce z řad spolků oživlé historie z tuzemska i zahraničí.
Oldřich Čech
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2023“
Betlémářství
Pan Oldřich Čech se narodil v roce 1972 ve Slaném, jeho rodiče se však brzy přestěhovali do Králík ve východních Čechách, v současné době žije na Kralupsku. Od útlého věku ho těšila práce se dřevem, takže vystudoval Střední průmyslovou školu obor dřevařství v Hranicích. Významně ho ovlivnila řezbářská tradice městečka Králík, kde byla až do druhé světové války rozvinuta rodinná řezbářská výroba betlémů, hraček, dýmek aj. Do tradiční výroby ho zasvěcoval Josef Schwarzer ml., syn posledního tradičního řezbáře. Oldřich Čech je aktivním členem Spolku českých betlémářů. Jeho práce jsou pravidelně zastoupeny na výstavách doma i v zahraničí. Působí nejen jako řezbář, ale i jako restaurátor starých betlémů. Jeho skříňkové betlémy s figurkami králického typu jsou ve sbírkách Sládečkova vlastivědného muzea v Kladně a Vlastivědného muzea ve Slaném.
Tomáš Kozel
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2023“
Kovářství
Tomáš Kozel vystudoval kovářské řemeslo na Střední škole řemeslné v Soběslavi. Během působení na střední škole pravidelně docházel do kovárny v Kozí ulici v Praze a následně také do kovárny k Janu Šmakalovi v Okrouhlici. Po vyučení a následném úspěšném odmaturování si založil kovářskou živnost. V průběhu pár let tedy vznikla kovárna z bývalých hospodářských budov s obstojným vybavením. Ve své výrobě navazuje na tradiční technologické postupy, mnoho zkušeností získal kopírováním funkčních originálů z vybavení vesnických stavení i měšťanských domů. Věnuje se mj. výrobě plnohodnotných nástrojů pro tradiční tesaře, ale i nářadí pro kolegy kováře. Jeho výrobky bude možné vidět v Archeoskanzenu Trocnov, spravovaném Jihočeským muzeem v Českých Budějovicích.
Karel a Eva Urbanovi
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2023“
Výroba skleněných figurek
Eva Urbanová vystudovala Střední průmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě, obor Výtvarné zpracování a výroba skleněných figurek. Po ukončení studia získala praxi jako zaměstnanec n. p. Železnobrodské sklo. Od roku 1991 pracuje s manželem Karlem Urbanem ve vlastní firmě, v současné době je to s. r. o. Urbanglass.
Karel Urban je původním povoláním strojař. Sklářskému řemeslu se učí nejprve od své manželky po založení společné firmy, později absolvoval i kurzy výroby skleněných vinutých perlí.
Výroba manželů Urbanových se soustředí na skleněné figurky, postavy lidí i zvířat a další předměty. Eva a Karel Urbanovi navazují na tradiční tvarosloví, zároveň se však pouštějí do inovací, najdeme zde figurky zvířat (tesařík, žába), duhové ptáky, skleněný betlém aj. V roce 2022 se stali členy prestižního sklářského sdružení Libereckého kraje Crystal Valley.
Milan Hošek
„Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje 2024“
Dřevořezba
Milan Hošek se začal věnovat dřevořezbě již během studia na gymnáziu a později na vysoké škole, kdy to byl pro něj především koníček. Vyřezával náramky, prstýnky, šperkovnice, reliéfy náboženských výjevů, figurky svatých. Řemeslem se pro něj dřevořezba stává teprve o řadu let později, kdy po roce 1989 v důsledku vážného onemocnění nemohl pracovat mezi lidmi. Tehdy se mj. zapojil do spolku Příbramští betlémáři a začal se cíleně věnovat vyřezávání betlémů. Milan Hošek se zaměřuje především na betlémové figurky kralického typu. Součástí jeho práce jsou i opravy historických dřevořezeb. Vyřezávání také naučil svou dceru a syna i několik dalších osob, z nichž některé se vyřezáváním po jistou dobu živily. Svou práci pravidelně předvádí při různých příležitostech, jako např. na výstavách betlémů v Hornickém muzeu v Příbrami