V podzemí dolu Drkolnov (původně August) zaraženého roku 1836 se dochovalo ocelové vodní kolo z konce 19. století obřího průměru 12,4 m, které bylo nedílnou součástí komplexu vodohospodářských děl březohorského rudního revíru.
Původně se zde nacházela dvě kola dřevěná. Jedno pohánělo těžní stroj a úpravárenské zařízení a v souvislosti s ukončením těžební činnosti bylo demontováno. Druhé vodní kolo nadále sloužilo k čerpání důlních vod.
Přístup do podzemí ke kolům zajišťovala šikmá štola zvaná úpadnice dlouhá 51 m, vycházející na povrch jižně od šachetní budovy dolu. Důležitou úlohu plnila při transportu rozměrných částí vodních kol během jejich montáže. Ve středověku do takto šikmých štol sjížděli havíři po kožené zástěře, tzv. fleku, který chránil kalhoty před prodřením. Dnes je zde nainstalovaná skluzavka, díky které se do komory vodních kol může sjet podobně jako v minulosti. Komoru vyrubali havíři ve 40. letech 19. století, v té době ještě ručně pomocí želízka a mlátku, s občasným využitím střílení černým prachem. Délka komory je přibližně 30 m, výška 17 m a šířka 3–4 m.
Voda na vodní kola byla přiváděna struhami z rybníků Lázského a Pilského. Povrchová pouť vody končila na okraji lesa jižně od Drkolnova, odkud pokračovala dále v podzemí přívodní štolou z roku 1848 dlouhou 130 m, která ústila do komory vodních kol těsně pod jejím stropem. Od ústí přívodní štoly proudila voda dřevěným korytem umístěným nad vodními koly. Z konce koryta pak dopadala na lopatky kol a uváděla celý mechanismus do pohybu. Takto využitá voda následně volně vytékala z lopatek na dno komory, odkud byla odváděna 550 m dlouhou odpadní štolou do vodních struh směřujících k Ševčinskému dolu a dále k Vojtěšské úpravně.
Na jižní straně komory byl ve skále vylámán průchod k ose vodního kola, kde je možno vidět uložení hřídele. Na opačné straně je situována obslužná chodba, ve které se nachází technické zázemí kola s táhlem pohánějícím v minulosti vodosloupcové čerpadlo. Pozůstatky této historické vodní pumpy se dochovaly na 1. patře dolu. Se šachtou Drkolnov je komora spojena na dvou místech. Jednak v úrovni přívodní štoly a dále u osy kola.
Původní dvě dřevěná vodní kola s příslušenstvím sem byla instalována před rokem 1850. Při jejich zrodu a montáži se vyznamenali bánští konstruktéři, technici a také zruční důlní tesaři. Ke zhotovení kola o průměru 12 m muselo být zpracováno nejméně 100 fošen o síle 7,5–10 cm. Na jednotlivé součástky k ose kola a na soukolí se použily 4 silné dubové kmeny a dalších 150 prken různých rozměrů. Jen pro upevnění částí kola muselo být vyrobeno okolo 6 000 dřevěných spojovacích kolíků.
Na místo jednoho z těchto původně dřevěných kol, počátkem 90. let 19. století již značně sešlých, bylo v letech 1894–1896 postaveno kolo nové – železné. Vedení dolů nechalo toto modernizované drkolnovské vodní kolo vyrobit z ocelových profilů spojených šrouby a nýty. Na lopatky kola se použilo ocelového plechu, vnitřní strana lopatek byla podložena dřevem. Průměr kola představoval vzpomínaných 12,4 m, šířka v místě lopatek 0,9 m. Dosahovalo výkonu 16 koňských sil a pohánělo pumpy čerpající vodu z podzemí na úroveň 2. patra do tzv. Dědičné štoly, kterou byla voda odváděna do řeky Litavky. Pracovalo až do roku 1899, kdy byla těžba v jámě Drkolnov z ekonomických důvodů ukončena. Poté, až do roku 1961, sloužilo k čerpání pitné vody pro město Příbram.
K pohonu vodního kola byly nadále využívány vody Lázského a Pilského rybníku. Jejich energie uváděla do pohybu vodní kolo a následně celý mechanismus pump. V podzemí byla pitná voda vhodná k čerpání shromažďována v 60 m dlouhé nádrži. Voda vyčerpaná na povrch se po úpravě chlorováním zadržovala v rezervoáru v lesíku nedaleko dolu Drkolnov. Roku 1974 po zprovoznění nového městského zdroje vody měla být drkolnovská vodohospodářská díla zlikvidována. Vchod do přívodní a odpadní štoly se zavezl haldovinou, úpadnice byla přehražena betonovou zdí a vrchní část zasypána sutí.
Unikátní technická památka však nezůstala zapomenuta. V letech 2000 až 2003 proběhla náročná rekonstrukce nadzemních a podzemních částí dolu Drkolnov pro turistické účely včetně opravy vodního kola. Došlo ke zprůchodnění odpadní štoly, která byla do té doby v celé délce zatopena vodou a její dno pokryto vrstvou bahna. Následovala obnova portálu štoly. Zpřístupnění se dočkala také přívodní štola, kde byly odstraněny závaly a opraveny historické klenby. Dno štoly bylo zbaveno nánosu bahna a vysypáno štěrkem. Obdobně se postupovalo i v komoře vodních kol a úpadnici. Následně byla komora vybavena ocelovými schodišti a lávkami, propojujícími navzájem jednotlivé úrovně podzemí. Další úpravy se musely provést v samotné jámě Drkolnov, která je hlavním větracím důlním dílem pro odvětrávání Dědičné štoly.
Na závěr proběhla rekonstrukce a konzervace vlastního vodního kola. Kolo bylo tehdy mírně vykloněno ze svislého směru z důvodu vyhnilého lože hřídele v jižním boku komory. Podařilo se ho narovnat pomocí heveru o nosnosti 20 tun (při prvním pokusu o nadzvednutí kola byl hever o nosnosti 10 tun stržen). Na zkorodovanou ocelovou konstrukci byl po úpravě povrchu abrazivním otryskáním aplikován speciální nátěrový systém. Korozí silně poškozené lopatky musely být nahrazeny novými.
Komplex vodohospodářských děl dolu Drkolnov byl poté zpřístupněn roku 2003. Tím se prohlídka této technické památky mezinárodního významu stala další prohlídkovou trasou Hornického muzea Příbram.