Detail | Dny evropského dědictví

Dny evropského dědictví

ehd-logo.jpg
12. 9. 2009 – 13. 9. 2009 Březové Hory, Památník Vojna, Skanzen Vysoký Chlumec, Muzeum zlata Nový Knín  
Na téma "Památky měřené časem".

Představení v historii používaných a dnes už mnohdy zapomenutých způsobů odměřování času - v areálech dolů Ševčinského, Anenského a Vojtěšského. Prohlídky všech muzejních expozic v Příbrami - Březových Horách a v mimopříbramských pobočkách (Památník Vojna Lešetice, Skanzen Vysoký Chlumec a Muzeum zlata Nový Knín) za zvýhodněné vstupné 5 Kč.

Ševčinský důl - ukázky vodních, přesýpacích a svícových hodin.
Důl Anna - měření času pomocí slunce.
Důl Vojtěch - připomínka kyvadla jako prvotního pohonu mechanických hodin.

V rámci Dnů evropského dědictví, jejichž letošní motto zní "Památky měřené časem", nabídlo Hornické muzeum Příbram svým návštěvníkům ojedinělou možnost seznámit se s historickými a dnes už mnohdy zapomenutými způsoby odměřování času. O víkendu 12. a 13. září 2009 bylo možné v areálu Ševčinského dolu na Březových Horách zhlédnout ukázku vodních, přesýpacích a svícových hodin. Jako připomínka prvotního pohonu mechanických hodin bylo v šachetní budově dolu Vojtěch instalováno speciální kyvadlo a v areálu dolu Anna proběhlo měření času pomocí slunce.

Kromě této mimořádné prezentace historické časomíry byly po celý víkend od 9 do 17 hodin přístupné i veškeré muzejní expozice včetně jízd důlním vláčkem a také mimopříbramské pobočky v Památníku Vojna Lešetice, Skanzenu Vysoký Chlumec a Muzeu zlata Nový Knín, a to za zvýhodněné vstupné 5 Kč.


PAMÁTKY MĚŘENÉ ČASEM
Esej pro EHD 2009

Jeden rozměr času je obzvláště naléhavým - je to tísnící neopakovatelnost, nevratnost a neodvratnost dění. Památky, tedy zhmotnělé dědictví nesoucí svědectví, vždy a po všechny časy pozvolna zanikaly. Postupně se smýval jejich povrch a drolilo jádro v souladu se zákonitostmi vesmírné entropie. Přestože se však kultury dávnověku takto odhmotnily a proměnily v prach, zůstali jsme naplněni jejich dědictvím, vzorci chování a společenskými archetypy bez ohledu na to, zda jsme si to přáli či nikoli.

Památky slouží jako jeden z mostů, po nichž přechází dědictví z minula k nám. Je však třeba pominout sběratelský přístup a přijímat památku nikoli jen jako podivuhodný artefakt, ale především jako nositele svědectví a zprostředkovatele sdělení skrytého a nezjevného. Pak můžeme také přijmout skutečnost, že přese všechno úsilí je také trvání historického předmětu nebo starobylého objektu konečné.

Rozhodující totiž je, abychom mu poskytli dostatek času k tomu, aby své svědectví předal. A abychom také byli připraveni a ochotni jeho svědectví přijmout, porozumět mu. Tušíme, že je toho mnoho, co je ke sdělení, ale protože si jsme vědomi, jak nesnadno a pomalu přijímáme a skutečně niterně chápeme, proto bojujeme za prodloužení vymezeného času. Nikoli však ledajakého času, nýbrž času, který je využit a nepromarněn, času, ve kterém přijímáme a po který jsme inspirováni, iniciováni. Toto je rozhodující čas památky, nikoli čas strávený v depozitáři či za plotem.

Teprve čas, kdy svědectví, duchovní sdělení či poselství přijímáme, kdy skrze památku nahlížíme náznaky nebo fragmenty duchovna dávné kultury, teprve takový čas památky je smysluplný. K tomu však musíme s tímto nositelem svědectví skutečně žít a musíme jej nechat plnohodnotně existovat. A to znamená také stárnout. Je to sice značně rizikový způsob bytí (jako je riziková každá skutečná existence), avšak plně bezpečnou alternativou by bylo jen umrtvení a mumifikace. Pokud totiž památku z každodenního života vyloučíme a umístíme na piedestal, zavřeme do vitríny nebo ohradíme ochranným plůtkem či dekorativní šňůrou, umlčíme ji. Změníme ji v exponát, barevného, avšak mrtvého brouka pod sklem, v exotickou pozoruhodnost. Ztratíme šanci slyšet, co bychom slyšet měli.

Cestou, jak přečíst svědectví a porozumět mu natolik, aby se stalo naší součástí, je proto nejen péče o prodloužení hmotného bytí historických artefaktů, ale především opakované hledání způsobů a schopností takového soužití s památkami a pobývání v jejich prostředí, které umožní, aby předávání toho podstatného mohlo probíhat po celé řady generací. Aby ve chvíli, jež jednou nastane a kdy se památka neodvolatelně rozpadne, bylo její nezjevné, ale zásadní svědectví již definitivní součástí našeho bytí.

Ing. arch. Ivo Koukol


Dny evropského dědictví (European Heritage Days, dále EHD) jsou významnou kulturně poznávací společenskou akcí, která slouží k posílení historického povědomí o kulturním dědictví v mezinárodním kontextu.

Historicky první "Dny otevřených dveří památek" se konaly již v roce 1984 z podnětu Francie. Od roku 1991 se EHD pravidelně konají i v České republice a Hornické muzeum Příbram je každoročně jejich účastníkem. Od roku 1998 je národním garantem EHD Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Partnery jsou Ministerstvo kultury ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.

Prostřednictvím EHD se každoročně otvírají nejširší veřejnosti brány nejzajímavějších architektonických, archeologických, technických a sakrálních památek, muzeí, galerií, knihoven i dalších objektů a prostor, včetně těch, které jsou jinak zčásti nebo zcela nepřístupné.
Při příležitosti EHD jsou pořádány nejrůznější doprovodné akce - rozšířené prohlídky, přednášky, koncerty, historické slavnosti, ale i soutěže a další kulturní programy.

Více na www.shscms.cz/ehd

Logo EHD

 

Fotogalerie

vojtech1900.jpg
vojtech2009.jpg
Unikátní snímek slunečních hodin na nároží budovy .jpg
P9211457.jpg
P9121248.jpg
P9121249.jpg
P9121251.jpg
P9121253.jpg