Museum
  - Geschichte

Hornické muzeum Příbram, příspěvková organizace Středočeského kraje, patří k nejstarším muzeím v České republice. Svojí odbornou činností navazuje na práci někdejšího Krajinského muzea v Příbrami, které bylo založeno díky osobní iniciativě vlastivědného badatele, řídícího učitele Ladislava Malého dne 12. 12. 1886. Vedle městských památek shromažďovalo od prvopočátku nejvíce sbírkových předmětů z oblasti příbramského hornictví a hutnictví, dominantních stimulů dynamického rozvoje regionu, s tradicí sahající až do pravěku.

Pozvání

V 19. století dosáhla zdejší montánní činnost evropského, v mnohých směrech i světového významu. Do muzejního depozitáře byly získány mimo jiné archeologické nálezy z doby Keltů, středověké a novodobé hornické pracovní nástroje a nářadí, sbírky nerostů, báňské uniformy, prapory, modely šachet zv. štufnverky, staré důlní mapy, úřednické listiny a také doklady umělecké lidové tvořivosti havířů. Souběžně s Krajinským muzeem existovalo v Příbrami již od 19. století též podnikové tzv. Hornické muzeum zřízené C.k. Karloboromejským hlavním horním závodem na stříbro a olovo, později Státními doly na stříbro a olovo v Příbrami. Část exponátů tohoto muzea byla v inventáři a přístupná příležitostně veřejnosti již od roku 1852. Jednalo se zejména o rozsáhlou kolekci vzorků rud a průvodních hornin z příbramské rudní oblasti a o některé další unikátní materiály vztahující se k vývoji místního báňského podnikání.

 Ladislav Malý

V hospodářsky vyspělém světě se od 1. poloviny 20. století postupně utvářel názor uchovávat pro budoucí generace doklady uplynulého stopadesátiletého období převratného technického pokroku a rozvoje. Rovněž naše země na tyto trendy reagovala a výsledkem byl kromě jiného vznik nových muzeí orientovaných na industriální dědictví 19. a počátku 20. století. V bývalém Československu však bylo třeba zdolávat v této souvislosti mnohé složité překážky. Například se vypořádat se skutečností, že řada technických památek byla ještě "v provozu". Nemalé potíže představoval nedostatek finančních prostředků nutných k zabezpečení a následné transformaci vybraných památek pro kulturní účely. To je ale problém i současné doby. Do roku 1989 vstupovala na scénu též záporná politická hlediska, mimo jiné negativní hodnocení "výdobytků kapitalismu očima budovatelů socialismu".

Návrh na novou budovu muzea z roku 1910

Přes všechny tyto a další nesnáze se nakonec podařilo i u nás zahájit sledovaný proces. Obrovský díl záslužné práce na tomto poli vykonal, nejednou ve ztížených podmínkách, světově uznávaný montánní historik a dlouholetý vedoucí hornického oddělení Národního technického muzea (NTM) Praha, PhDr. Jiří Majer, CSc., který přišel s myšlenkou na zachování hlavních báňských staveb a provozů v Příbrami - Březových Horách, v centru mezinárodně významného historického rudního revíru, a jejich přeměnu, poté, až skončí těžba (což nastalo v roce 1978), v hornické muzeum. První organizační kroky byly v tomto směru učiněny již v letech 1954-1955, kdy hornické fondy podnikového muzea bývalých Státních dolů na stříbro a olovo, poté Rudných dolů (RD) Příbram, n.p., převzalo do správy NTM Praha a začlenilo je do pobočky svého hornického oddělení. Následně roku 1957 předaly tehdejší RD Příbram, n.p. NTM Praha patrový úřednický dům poblíž Ševčinské šachty s cílem zřídit zde nové hornické muzeum, jako sídlo již vzpomínané pobočky NTM. Do roku 1959 byl objekt rekonstruován a o čtyři roky později, v souvislosti s institucionálními změnami, se stalo toto Hornické muzeum Příbram na Březových Horách nakonec součástí Okresního muzea v Příbrami (pokračovatele někdejšího Krajinského muzea v Příbrami), zřízeného k 1. 1. 1955 Okresním národním výborem v Příbrami, od 28. 9. 1992 pak Okresním úřadem Příbram. Dne 1. 1. 2003 na základě zák. č. 290/2002 Sb. se stala státní příspěvková organizace Okresní muzeum v Příbrami příspěvkovou organizací Středočeského kraje a vrátila se k historickému pojmenování - Hornické muzeum Příbram.

Důl Vojtěch

Klíčovým momentem k utvoření základní dlouhodobé strategie rozvoje příbramského báňského muzea v přírodě se staly výsledky jednání mezinárodního semináře věnovaného problematice záchrany a nového využití montánních památek na Příbramsku, uspořádaného v roce 1973 Českou vědecko-technickou společností, pobočkou národního podniku Rudné doly Příbram, a Národním technickým muzeem Praha, pod záštitou Federálního Ministerstva hutnictví a strojírenství, na kterém bylo dohodnuto, že jádro muzea bude tvořit areál Ševčinského dolu, dolu Vojtěch a Anna, k nimž bude vybráno několik doplňujících objektů a zařízení.

Ševčinský důl v roce 1879

Konkrétním výsledkem těchto snah byla v letech 1974-1978 rekonstrukce cáchovny Ševčinského dolu a její začlenění do muzea s expozicí o historii hornictví na Příbramsku. Stalo se tak roku 1978 při příležitosti konání XVII. ročníku mezinárodního sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice. Současně byla zpřístupněna veřejnosti také původní hornická chalupa se základy ze 17. století, s interiérovou expozicí přibližující život havířské rodiny na přelomu 19.- 20. století. O rok později se uskutečnily částečné opravy hlavní šachetní budovy Ševčinského dolu,  do které byla situována stálá expozice o vývoji svislé důlní dopravy ve zdejším revíru. V roce 1981 se podařilo přebudovat pro muzejní  provoz objekt někdejších sypů Ševčinského dolu a i zde vznikla stálá výstava dokumentující slavné hospodářské a kulturní tradice města a regionu. Tím však na více než deset let veškeré stavební práce orientované na záchranu montánních památek v Příbrami-Březových Horách ustaly.  Objekty chátraly a řada z nich byla záhy v havarijním stavu. To se týkalo i budov využívaných muzeem, ve kterých se uskutečnily v průběhu 50. - 70. let 20. století opravy. Vzpomínaná doba přinesla i nenávratné ztráty. Došlo například ke zbourání těžní věže dolu Anna, památkově chráněné kotelny v areálu dolu Vojtěch apod. Někdejší velkorysé plány záchrany a využití dalších báňských památek se zdály být utopií a nerealizovatelné. Příčiny neutěšeného stavu bychom mohli hledat v oblasti ekonomické i společenské, určitou roli sehrál též lidský faktor, případně jiné stimuly.

Důl Anna

Je takřka symbolické, že se na sklonku 20. století a zejména na prahu století 21. situace postupně mění a najde se stále více kompetentních lidí ochotných také u nás pozitivně ovlivnit vztah společnosti k výsledkům práce našich předků. Zásadní zlom nastal v 90. letech 20. století a nastartoval zcela novou etapu i pro začátek století jedenadvacátého. Z hlavních projektů směřujících k záchraně a následné prezentaci montánních památek na Březových Horách, které spravuje Hornické muzeum Příbram nebo které muzeum provozuje na základě uzavřených dohod o využívání báňských děl pro kulturní a vzdělávací účely, je možné uvést následující:

V letech 1993-1994 uskutečnily Rudné doly Příbram, s.p. generální opravu hlavní šachetní budovy a strojovny Ševčinského dolu (objekty registrovány v Seznamu nemovitých kulturních památek okresu Příbram pod číslem 2845). Smlouvou o převodu práva hospodaření č. 11-23/7/95 z 31.7.1995 je pak poskytly bezúplatně k expozičním účelům příbramskému muzeu. Do hlavní šachetní budovy byla doplněna výstava vrtací techniky a na ochoz věže umístěno panorama březohorského rudního revíru a okolních Brd ve výtvarném zpracování Jana Čáky. Ve strojovně je možné spatřit expozici přibližující vrchol báňského podnikání v revíru v 2. polovině 19. století. Nechybí ani monumentální důlní kompresor, jeden z nejstarších na Příbramsku.

Parní těžní stroj na dole Anna

Stejným způsobem jako v areálu Ševčinského dolu postupovaly RD Příbram, s.p. i v případě strojovny dolu Anna s parním těžním strojem Breitfeld-Daněk z roku 1914 (č. památky 2846), což rovněž řešila smlouva č. 11-23/7/95 z 31. 7. 1995. Díky mimořádné účelové dotaci od zřizovatele - Okresního úřadu Příbram, odkoupilo muzeum dne 5. 2. 1996 hlavní šachetní budovu a strojovnu dolu Vojtěch i s parním těžním strojem Breitfed-Daněk z roku 1889 (č. památky 2844) od soukromých majitelů, kteří tyto památky získali v privatizaci, a od následujícího roku zde pak muzeum zahájilo zásadní záchranné a rekonstrukční práce. Výsledkem tohoto úsilí bylo slavnostní zpřístupnění historické budovy dolu Vojtěch veřejnosti. Vzpomínaný okamžik nastal roku 2000 při příležitosti 125. výročí dosažení světového rekordu 1000 m svislé hloubky v této jámě, o čemž vypovídá též tematická výstava situovaná v hlavní šachetní budově, doplněná o galerii výtvarných děl místních rodáků, akademického malíře Karla Hojdena a akademického sochaře Václava Šáry. Objekt vojtěšské strojovny a další budovy v okolí zažily rozsáhlou stavební činnost až do roku 2003. V bývalé cáchovně například vznikl reprezentativní víceúčelový sál pro pořádání přednášek a krátkodobých výstav. Muzeum investovalo v rámci adaptace areálu dolu Vojtěch částku pohybující se okolo 15 mil. Kč.

Důl Vojtěch

V letech 1990 - 1997 došlo na odvalu Ševčinské šachty k vybudování expozice důlní techniky  používané na Příbramsku od 2. poloviny 20. století do ukončení těžebních prací. Na více než 180 m kolejí bylo instalováno okolo sta různých strojů a zařízení z Rudných a Uranových dolů Příbram. Tento projekt by muzeum nemohlo realizovat bez pomoci a spolupráce s Rudnými doly Příbram, s.p. a se státním podnikem DIAMO, o.z. Správa uranových ložisek Příbram. Pro budoucí generace se tak podařilo zachránit hmotné doklady přibližující pracovní činnost, která se zásadním způsobem zapsala do dějin regionu a zároveň proslavila Příbramsko i v zahraničí. K vzpomínané expozici v plenéru přibyla v roce 2000 ještě replika historického důlního žentouru, následně pak kopie středověkého rumpálu a  havířské zvoničky.

V roce 1998, po předchozím schválení Obvodním báňským úřadem Příbram (č.j. 1317-406-Šch/Jan-98 z 25.6.1998), se podařilo muzeu uzavřít s RD Příbram, s.p. důležitou dohodu. Dokument se týkal využívání báňského díla Prokopské štoly pro turistické účely. Od tohoto data mohou návštěvníci Hornického muzea Příbram sfárat do historického podzemí a projet důlním vláčkem přes 260 m dlouhou štolou až k ústí jámy Prokop z roku 1832, nejhlubší v revíru a jedné z nejhlubších šachet ve střední Evropě (1597,6 m). Dne 11. 6. 2001 byla podepsána mezi RD Příbram, s.p. a muzeem další dohoda, tentokrát s číslem 09-27/8/01, o využívání báňského díla Vodní štoly Anna pro vzdělávací účely. Obě dohody se novelizovaly k 5. 2. 2002 státním podnikem DIAMO, o.z. Správa uranových ložisek Příbram (s ohledem na zrušení RD Příbram, s.p. a jejich začlenění do s.p. DIAMO). Díky vstřícnosti s.p. DIAMO a jeho péči o historická důlní díla nabízí Hornické muzeum Příbram prohlídku Prokopské štoly a zároveň i exkurzi 330 m dlouhou Vodní štolou Anna vyrubanou koncem 18. století mezi dolem Anna a Vojtěch k zajištění přívodu vody. Navíc se podařilo zachránit také zbytky Anenské úpravny, která zde existovala do 1. světové války.

Na základě Dohody o využívání báňských děl pro kulturní a vzdělávací účely uzavřené dne 8. 7. 2003 mezi správcem důlních děl - státním podnikem DIAMO, odštěpným závodem Správa uranových ložisek se sídlem v Příbrami, a Hornickým muzeem Příbram zpřístupnilo muzeum v roce 2003 veřejnosti  vodní kolo v podzemí dolu Drkolnov; obrovský monument z 19. století o průměru 12,4 m, který svým stářím a technickými parametry patří mezi montánní památky mezinárodního významu.

Prokopská štola

Jedním z nejdůležitějších investičních záměrů Hornického muzea Příbram, jehož první etapa se realizovala do konce roku 2004, je částečná rekonstrukce úzkokolejné železniční dráhy, směřující z nádvoří Ševčinského dolu k Vojtěšské úpravně. Tato železnice zde vznikla roku 1884 a po ukončení těžby Ševčinským dolem byla zrušena. Projekt, financovaný muzeem a Městem Příbram, zpracovala v roce 2004 spol. s r.o. DIPRO Praha. Řeší přepravu turistů důlním vláčkem (akumulátorová lokomotiva a dva vozy pro transport osob) z areálu Ševčinského dolu po povrchu přes obnovený most nad ulicí Pod Kovárnami a dále ulicí Pod Struhami k portálu Ševčinské štoly. Do budoucna se uvažuje o znovuotevření této štoly a o jízdě důlním vláčkem podzemím až k šachtě Vojtěch.

V letech 1997-1999 uskutečnily RD Příbram, s.p. adaptaci hlavní šachetní budovy a cáchovny dolu Anna. Smlouvou o bezúplatném převodu práva hospodaření č.11-23/1/99 z 27. 5. 1999 pak získalo muzeum historický objekt anenské cáchovny k expozičním účelům. V sále přístupném z nádvoří Anenské šachty byla roku 2002 vybudována stálá výstava přibližující vývoj úpravárenství a hutnictví od nejstarších dob do současnosti. Při její realizaci významným způsobem pomohly Kovohutě Příbram, a.s. Ve druhém sále, situovaném již pod úrovní terénu, se připravuje expoziční záměr orientovaný na problematiku geneze a následných změn v báňském záchranářství. Z tohoto sálu je možné rovněž vstoupit do podzemí Prokopské štoly. Ve třetím sále, taktéž pod horizontem nádvoří, se uvažuje o umístění výstavnického celku zaměřeného na montánní archeologii. V blízkosti anenské cáchovny se navíc podařilo v květnu roku 2000 objevit při revizi opuštěného důlního díla vedeného z Dědičné štoly směrem k povrchu nové možnosti zpřístupnění zajímavých stařin. Mezi doly Anna a Vojtěch se totiž dochoval ojedinělý komplex starých důlních děl s názvem Wasserlauf (vodní patro, vodotěžné patro - poznámka autora) přivádějící povrchové vody k jednotlivým vodním kolům, která zabezpečovala pohon vodozdvižných čerpadel, těžních a úpravárenských zařízení a podobně. Stáří tohoto vodního patra je možné datovat převážně do 18. a poloviny 19. století, ve výjimečných případech i před tento časový horizont. Součástí tzv. vodního patra jsou i komory vodních kol s komíny směřujícími k povrchu; jednak pod bývalou Anenskou úpravnou v těsném sousedství cáchovny, a dále s komínem, jenž ústí přímo do nejspodnějšího patra cáchovny dolu Anna.

Důl Anna

Vzpomínané revizní a zajišťovací práce týkající se 22 m vysokých komínů a komory pod dolem Anna, jehož vodní kolo sloužilo do poloviny 19. století k pohonu úpravárenského zařízení, byly ukončeny s.p. DIAMO počátkem října roku 2002. Tyto zhruba 200 let staré doklady umu předků mohli obdivovat mezi prvními návštěvníky Hornického muzea Příbram účastníci mezinárodního sympozia Hornická Příbram ve vědě a technice. Projektovou dokumentaci zabezpečení starých důlních děl i vlastní stavební činnost připravil a realizoval o.z. Správa uranových ložisek Příbram, DIAMO, s.p. V souladu se závazným příkazem Obvodního báňského úřadu Příbram z 24. 10. 2002 byly následně provedeny veškeré činnosti týkající se komínu ústícího do cáchovny dolu Anna a nadpatří 1. patra mezi doly Anna a Vojtěch (tzv. vodního horizontu). Komín byl vyražen jako hloubení mezi povrchem a odpadní štolou, jejíž strop je 23,15 m pod podlahou anenské cáchovny. Vlastní výška komínu činí 22,7 m. Projekt řeší stabilitu komínu a objektu cáchovny, nabízí přístup na Wasserlauf a průchodnost podzemím od komory k jámě dolu Anna i do dalších stařin. Mimo jiné k Jánské jámě, k spodním Petrským jámám a k některým nepřefáraným partiím u dolu Vojtěch. Umožňuje navíc vybudování výtahového zařízení pro přepravu osob, včetně tělesně postižených, komínem z cáchovny dolu Anna do prostor Wasserlauf. Tento investiční záměr uskutečnilo Hornické muzeum Příbram díky příspěvku od svého zřizovatele, Středočeského kraje, v 2. polovině roku 2004 dle zpracovaného projektu od autorů Jiřího Fejkse a ing. Josefa Kováře.

Průzkum a zabezpečení Wasserlauf s možností částečného zpřístupnění veřejnosti v rámci montánní turistiky vytváří Hornickému muzeu Příbram rozsáhlé perspektivy dalšího obohacení návštěvnických tras orientovaných na historické podzemí příbramských dolů. V obecné rovině půjde navíc o významný krok při zkoumání nových skutečností z dějin březohorského rudního revíru. Tyto počiny by nebylo možné naplňovat bez vstřícnosti a příkladného přístupu s.p. DIAMO a Obvodního báňského úřadu Příbram, jakož i bez finanční podpory zřizovatele muzea - Středočeského kraje.

Březové Hory na mapě tzv. stabilního katastru z roku 1839

Kromě areálů v Příbrami - Březových Horách se prezentuje muzeum rovněž pobočkami situovanými v okolí města, v lokalitách dotčených též báňskou činností (Vysokochlumecko - těžba zlata, antimonu, žuly; Novoknínsko - těžba zlata; Vojna - těžba železných rud, stříbra a olova, uranové rudy).

V roce 1998 odkoupilo muzeum od Lobkowiczů pozemek na katastru obce Vysoký Chlumec u Sedlčan o rozloze 3 ha. Následující rok zde začala výstavba Skanzenu (pobočky Hornického muzea Příbram). Do tohoto skanzenu jsou přenášeny vybrané typy nejohroženějších lidových staveb, které by v regionu na svém původním místě zanikly. Do krásného areálu v údolí potoka s malým rybníčkem jsou citlivě zakomponovány zemědělské usedlosti, chalupnická a domkařská stavení, hospodářské stavby (stodoly, špýchary), technické stavby na vodní pohon (pila, mlýn) i drobné sakrální stavby. V převážné většině jde o objekty z 18. až počátku 20. století. V konečné fázi se předpokládá transfer a znovupostavení zhruba 20 - 25 objektů. Jako první byl v roce 2000 přenesen dům z Obděnic u Petrovic. Bezpochyby velmi hodnotnou záležitostí z hlediska transferu tohoto stavení se stalo přenesení klenby černé kuchyně s částí komína, a to v bloku o hmotnosti 30 t, což je možné považovat v celostátním kontextu za nebývalý jev. Roku 2002 došlo k instalaci první interiérové expozice a k zpřístupnění části skanzenu návštěvníkům. Kromě částečně roubené stavby z Obděnic našly ve skanzenu místo dva roubené špýchary z Počepic, roubený dvouprostorový špýchar z Ratiboře, objekt vodní pily s vodním kolem z Dolní Sloupnice (v pořadí druhé zařízení tohoto typu umístěné v muzeích v přírodě na území ČR), celoroubený dům z Arnoštovic, dřevěný včelín ze Sedlčan, roubený dům s černou kuchyní z Mašova a další drobné technické a sakrální objekty.

Od roku 2004 se stalo detašovaným pracovištěm Muzea vesnických staveb středního Povltaví Muzeum Špýchar v Prostřední Lhotě u Nového Knína, vybudované zásluhou Obecního úřadu Chotilsko a umístěné v památkově chráněném objektu špýcharu z 18. století, přibližující svými expozicemi život venkovského obyvatelstva středního Povltaví na Novoknínsku.

Několik staletí dlouhou tradici dobývání zlata na Novoknínsku připomíná od roku 1999 Muzeum zlata. Bylo zřízeno Městským úřadem v Novém Kníně v historické budově Mincovny z 15. století při příležitosti konání Mistrovství světa v rýžování zlata na řece Kocábě u Nového Knína. Při koncipování expozic muzea spolupracoval Český klub zlatokopů, Národní muzeum Praha, Národní technické muzeum Praha, Regionální muzeum v Jílovém u Prahy a Hornické muzeum Příbram. V roce 2000 se stalo novoknínské muzeum pobočkou Hornického muzea Příbram.

Tábor Vojna

Usnesením vlády ČR č. 609 ze dne 16. 6. 1999 bylo rozhodnuto, že příbramské muzeum vybuduje v místě někdejšího vězeňského zařízení z doby komunistické perzekuce, v lokalitě Vojna u Příbrami mezi uranovými šachtami č. I a II, Památník Vojna jako pietní místo připomínající utrpení občanů po komunistickém puči v únoru 1948. Realizace částečné stavební rekonstrukce bývalého pracovního lágru Vojna byla zároveň spojena se vznikem tematických expozic přibližujících události v naší zemi po únoru 1948, historii vězeňských zařízení, protikomunistický odpor a dějiny uranového hornictví. Hlavní část stavebních úprav Památníku Vojna (pobočky Hornického muzea Příbram) byla realizována do konce roku 2004. V tomto ojedinělém muzeu se zachovaly autentické vězeňské objekty (v celkovém počtu 17 mezi uranovými šachtami č. I, II) z doby komunistické diktatury (např. velitelství věznice, korekce, tzv. bunkr, ubytovací budova, lágrová jídelna a ošetřovna atd.), jako jediné na území států někdejšího sovětského bloku - mimo Ruska.

Od konce 90. let 20. století se zařadilo Hornické muzeum Příbram podle počtu stálých expozic mezi pět největších muzeí v ČR a k největším hornickým muzeím v Evropě; díky prezentační nabídce se těší návštěvnosti, která ročně přesahuje 100 000 osob, což je dokladem, že muzeum patří zároveň k nejvyhledávanějším turistickým cílům Středočeského kraje.