PAMÁTNÍK VOJNA LEŠETICE
  - Z historie vězeňského zařízení Vojna   »   Zemřelí vězni na Příbramsku 1951–1961

Uran se již v průběhu druhé světové války a následně po jejím skončení stal strategickou surovinou pro výrobu jaderných zbraní a sehrál důležitou roli při mocenském soupeření Sovětského svazu a Spojených států amerických, především v době tzv. studené války. Mezinárodní dohodou z 23. listopadu 1945 mezi Československem a Sovětským svazem si velmocenský partner vynutil na naší republice zajištění intenzivní těžby československých uranových ložisek a výlučné dodávky radioaktivních surovin. Tento fakt byl neměnný s ohledem na politické poměry v zemi ležící v srdci Evropy, zejména pak po komunistickém převratu v únoru 1948, nastolení totalitního režimu a existenci Československé republiky pod sovětskou sférou vlivu.

 Fotogalerie a informace o publikaci

Poválečné Československo, ale i jiné státy, se potýkaly s těžkostmi chybějících pracovních sil. Nedostatek zaměstnanců v hornictví a v dalších odvětvích národního hospodářství byl tehdy řešen zpočátku nasazením německých válečných zajatců, používáním tzv. brigádnické pomoci z jiných podniků, závodů, zařízení, institucí, armády a podobně, dále organizovaným náborem, a již od roku 1949 účastí chovanců tábora nucených prací a vězňů, včetně vězňů politických. Ostří nenávisti poúnorového režimu směřovalo prioritně proti příslušníkům bývalých nekomunistických politických stran, účastníkům nekomunistického odboje za 2. světové války, církvím, rodinám soukromých zemědělců a živnostníků, demokraticky orientované inteligenci, organizacím mládežnického a sportovního hnutí i dalším sociálním skupinám, tvořícím následně nechvalně proslulé zástupy politických vězňů. Ve víceúčelovém využívání těchto nově získaných pracovních sil dominovaly dvě základní funkce: internovat či uvěznit režimu „nepřátelské“, „nepohodlné“, v mnohých případech pouze „politicky podezřelé“ osoby nebo „potenciální nepřátele“ lidově demokratického zřízení, a takto nabytou kapacitu živé síly využít v národním hospodářství. A spolu s nimi i vězně kriminální, retribuční, odsouzené za tzv. černý obchod a podobně.

Je trpkou ironií osudu, že v dlouhé řadě jmen politických vězňů upoutají na první pohled pozornost ta, která patří lidem, co se v předešlém historickém období výrazným způsobem zasloužili o náš stát, a Československo se jim po únoru 1948 „odměnilo“ nuceným pracovním nasazením při těžbě a zpracování uranu za ostnatými dráty. Nechyběli mezi nimi známí politici, vědci, duchovní, umělci, sportovci a další osobnosti. Zvláště hořkým zjištěním je skutečnost, že se zde objevili mnozí hrdinové protinacistického odboje a spolu s nimi i jejich nedávní protivníci – hitlerovští váleční zločinci, příslušníci bývalého bezpečnostního a potlačovacího aparátu okupantů, kolaboranti a zrádci. A s těmito skutečnými zločinci nebo s vrahy, zloději a jinými kriminálníky, museli trávit dlouhá léta strádání reprezentanti demokracie. V nejednom případě, bohužel, je potkal i společný osud na cestě poslední.

Zemřelí ve výkonu trestu v příbramské oblasti těžby uranové rudy (1951–1961).

Seznam zemřelých ve výkonu trestu v příbramské oblasti těžby uranové rudy (1951–1961).

Zemřelé nesvobodné pracovní síly - publikace

Složitost problematiky mapující neslavnou kapitolu našich nejnovějších dějin, doloženou dosud zjištěnými informacemi o zemřelých nesvobodných pracovních silách, politické vězně nevyjímaje, v oblastech produkce uranové rudy v letech 1946–1986, přibližuje komplexně publikace PhDr. Františka Bártíka, včetně dobové dokumentace a fotografií.

Důležitost zpracování tohoto náročného tématu podpořil Středočeský kraj, zřizovatel Hornického muzea Příbram jakožto vydavatele, a Grantová agentura České republiky (GA ČR 409/09/1742).