MUZEUM ZLATA NOVÝ KNÍN
  - Z historie

Muzeum těžby a zpracování zlata na Novoknínsku a historie města Nový Knín

Muzeum se nachází v historické budově tzv. Mincovny z 15. století na náměstí Jiřího z Poděbrad, někdejším sídle perkmistrovského úřadu v královském horním městě na březích zlatonosné říčky Kocáby. Expozice přibližují historii těžby a zpracování zlata na Novoknínsku od nejstarších dob až do 20. století, dějiny města, místní řemesla a průmysl či historii mistrovství světa v rýžování zlata u nás i v zahraničí.

Muzeum zlata Nový Knín také funguje jako informační středisko.  Najdete zde propagační materiály z celého regionu BRDY–VLTAVA, informace o ubytování a stravování.

Nový Knín, královské zlatohorní město, má v současné době více než 1700 obyvatel. Město sestává z původních obcí Nový Knín, Starý Knín, Sudovice, Kozí Hory, Chramiště a Libčice.

První stopy lidstva v novoknínské krajině se objevují již v mladší době kamenné. Dokazují to nálezy dvou kamenných broušených seker. Místo lákalo svými nálezy zlata, jak o tom svědčí zachované stopy po kutání (pinky), štoly či archeologické nálezy, z nichž některé jsou prezentovány i ve zdejším muzeu.

O významu Knína svědčí první písemná zmínka z roku 1186 o historické události mající velký význam pro celé další období české státnosti. Toho roku zde byla na knížecím přemyslovském dvorci uzavřena smlouva, známá jako "Knínský smír", o opětovném připojení Moravy k Čechám v nedílný celek. Tato smlouva byla výsledkem mírového jednání mezi českým knížetem Bedřichem a moravským markrabětem Konrádem Otou. Skutečnost, že toto jednání proběhlo právě v Kníně, podtrhuje nemalý význam tohoto místa v oněch dobách. K tomuto období se váže i jeden z nejcennějších exponátů muzea, tzv. vikinský náramek.


Z expozice muzea - tzv. vikinský náramek

V letech 1218 a 1219 tu přebýval Přemysl Otakar I. a roku 1341 další náš panovník Jan Lucemburský. Písemná zmínka z roku 1321 hovoří o zdejší osadě. Rozvoj těžby zlata v následujících letech přivedl do těchto končin hlavně horníky. Městečko se povzneslo natolik, že již v roce 1379 mělo vlastní školu. Jeho rozvoj však přerušily husitské války. Město bylo vypáleno a při požáru shořely i vzácné listiny, zejména privilegium, které Novému Knínu udělil v roce 1437 král Zikmund Lucemburský. Teprve král Jiří z Poděbrad stvrdil písemně všechna jeho dosavadní práva - osvobození od daní, svobodu v zakládání dolů, právo odběru dřeva z královských a špitálských lesů, právo pastvy dobytka na královských lukách, právo lovu zajíců i ptáků na obecních pozemcích a ryb v obecních vodách, mílové právo ve vaření a čepování piva a právo popravy v okruhu jedné míle od města.


Novoknínské městské pečetidlo

V 16. století se Nový Knín dočkal největšího rozkvětu. Řadil se ke královským zlatotohorním městům, spolu s městy Jílové a Kašperské Hory. Jako jiná horní města byl i Nový Knín spravován nejvyšším mincmistrem.


Ze sbírky karbidových lamp

Těžká rána zasáhla Nový Knín během třicetileté války v roce 1639. V říjnu vtrhla do města švédská vojska generála Bannera, celé jej vydrancovala a vypálila, obyvatele z větší části pobila. Mnoho let ležel Knín v troskách. Zbylí obyvatelé získali roku 1680 potvrzení svých práv od krále Leopolda I. Habsburského, ale někdejší blahobyt se již nevrátil. Pozdější snaha o obnovení těžby již nevedla k úspěchům, i když tyto aktivity zde existovaly až do 2. poloviny 20. století. Význam města byl poněkud povznesen roku 1776 za císařovny Marie Terezie založením Včelařské školy, jediné svého druhu v Čechách. Správní reforma v roce 1850 zbavila Nový Knín jeho starobylých výsad královského horního města a ukázala mu, jak nepříznivé překážky jej čekají na cestě k dalšímu rozvoji. Výstavba železnice v roce 1897 z Prahy do Dobříše, která míjela Nový Knín ve vzdálenosti 2,5 km, přinesla jen chabou nápravu. Hospodářské podmínky rozvoje lokality se zhoršovaly.


Část sbírky ševcovského nářadí

Nový Knín byl odkázán především na řemeslnou a zemědělskou výrobu a na obchod. Rozmach těchto činností v první polovině 20. století přerušila II. světová válka a po únoru 1948 komunistický režim. V současné době se mění tvář města, ovlivněná napravenými vlastnickými vztahy po listopadu 1989. Památková ochrana byla v roce 1990 zajištěna vyhlášením městské památkové zóny. V roce 1996 byl obnoven Novému Knínu statut města.

Expozice Valle di Ledro
Expozice Valle di Ledro

Historie Nového Knína obsahuje jednu zajímavou, přesto poměrně neznámou kapitolu, která dnes městu umožňuje udržovat partnerství s italským svazkem obcí Valle di Ledro. Nový Knín poskytl v době 1. světové války útočiště vysídleným Italům, kteří museli opustit své domovy v tyrolském údolí, protože jím vedla válečná fronta. Více zde.


Model středověké úpravny rudy

Na svoji bývalou slávu královského zlatohorního města již Nový Knín v budoucnu asi nedosáhne, ale jako historické a turistické centrum, které není poškozeno zemědělskou a průmyslovou velkovýrobou, může sehrát pozitivní roli v dalším vývoji zdejšího malebného kraje. K tomuto cíli chce přispět i Muzeum zlata Nový Knín, pobočka Hornického muzea Příbram, umístěné v historické budově tzv. Mincovny na náměstí Jiřího z Poděbrad. Muzeum d okumentuje montánní činnost v povodí zlatonosné říčky Kocáby od nejstarších dob až do 20. století v kontextu s dějinami města. V 15. století se zde vytěžené zlato zpracovávalo a poté odesílalo do mincoven v Praze a Kutné Hoře. Od roku 1561 budova sloužila jako sídlo perkmistrovského úřadu. Renesanční, v jádru gotický dům, byl přestavěn barokně, empírové průčelí pochází z roku 1801.


Kolekce středověkých hornických želízek

Expozice umístěné v prvním patře objektu seznamují s historií těžby a zpracování zlata na Novoknínsku, s dějinami města, místními řemesly a průmyslem a s historií mistrovství světa v rýžování zlata u nás i v zahraničí. V okolí Nového Knína jsou pro turisty k dispozici naučné stezky s geologicko hornickou tematikou. Provázejí po stopách důlní činnosti, které jsou patrné dodnes, zejména na katastrech obcí Čelina, Chramiště, Kozí Hory, Libčice, Mokrsko a dalších.

 
 
Portály štol v údolí Kocáby - Karlova štola a Václavova štola č. II