Detail akce | Kolomázník jede a kolomaz veze...

Kolomázník jede a kolomaz veze...

expozice01.jpg
1. 6. 2006 – 27. 8. 2006 Březové Hory - výstavní sál cáchovny dolu Vojtěch  
Archeologická výstava o dějinách dehtářství na Rakovnicku a Příbramsku.

Výroba dehtu a smoly je doložena na Příbramsku od 13. století až do novověku, přičemž největšího rozmachu dosáhla v 15. století. Poptávka po dehtu a kolomazi mohla vzniknout v prostředí těžebních a úpravárenských zařízení příbramských dolů, kde byly tyto produkty nepostradatelné a nacházely široké uplatnění jako mazadla, konzervační a impregnační prostředky. Těžařstva se snažila získat dehet co nejlaciněji, tedy z lesů bezprostředně sousedících, a to v polesí Placy. Nejvíce dehtářských a kolomaznických pecí se nalézalo v jižní části polesí, tedy v okolí osad Jesenice, Buk a Stěžov. Ojediněle v Palivu, Raděticích i v Kácini. V posledních letech se podařilo povrchovým průzkumem a drobnými odkryvy zjistit řadu dokladů dehtářské výroby.V terénu se zaniklé dehtářské pece projevují jako výrazné kopcovité či mohylovité pahrbky o výšce 1 - 1,5 m a průměru 7 - 15 m.

Výroba kolomazi byla doplňkovou činností při pálení dřevěného uhlí v milířích, které prováděli v lesích uhlíři. Dřevěné uhlí využívaly nejenom hutě a další řemesla pracující s kovy, například kováři, zámečníci, zvonaři či zlatníci, ale i apatykáři, knihaři a samozřejmě i kuchaři. Za nejdůležitější se považovali uhlíři, kteří dodávali dřevěné uhlí báňským městům. Měli některá privilegia, udělená panovníkem, a svá práva si důrazně hájili. Jako například roku 1513 uhelné společenstvo v Příbrami, když Kouřimští nechtěli platit za dovoz uhlí jako dřív a vzkázali Příbramským, že budou uhlí pálit sami. Příbramští jim přípisem odpověděli: "Nemáte k tomu právo, pakli kdo bude uhlí dělati, kážem mu spláti a rozkopati."

K nejvýznamnějším oblastem středověké a novověké výroby dehtu patřily Brdy, zejména jejich centrální části. Od roku 1927 je však toto území pro veřejnost uzavřeno, proto dosud známe jen několik lokalit. Ty ovšem naznačují, že se zde nachází rozsáhlá síť dehtářských pracovišť. Příkladem může být (veřejnosti přístupný) vrch Plešivec, známý především pravěkým hradištěm z doby bronzové. V jeho areálu se však dochovaly pozůstatky i z mnohem mladších dob, k nimž patří milíře užívané k výrobě dřevěného uhlí.

V letech 2001 - 2004 probíhal na ploše Plešivce grantový průzkum a výzkum, zaměřený na dokumentaci nemovitých (zejména reliktů opevnění hradiště) a movitých památek. Kromě pravěkých aktivit zde bylo průběžně evidováno i více než 50 pozůstatků výroby dřevěného uhlí - milířů. Většinou sice jen v podobě oválného až kruhového tvaru, zčásti zapuštěného do svahu, ovšem v některých případech se dochoval jejich obsah - hromada (patrně příliš rychle) spáleného dříví. Na několika místech milíře vytváří shluky většího počtu pracovišť, k nimž vedou dnes již nepoužívané cesty. Stáří těchto milířišť lze při absenci archeologického výzkumu zatím jen odhadovat - od středověku až po 20. století.

Autoři výstavy:
Mgr. Kateřina Blažková (Muzeum T. G. M. Rakovník)
Mgr. Rastislav Korený (Hornické muzeum Příbram

 

Fotogalerie

Dehtářská pec
Milíř (foto Roman Abušinov)
Pálení milíře v roce 1900
Milíře na Plešivci
plakat.jpg