Detail akce | Karel Hojden – kresby, grafiky

Karel Hojden – kresby, grafiky

01-hojden-pozvanka.jpg
13. 12. 2013 – 24. 1. 2014 Galerie Františka Drtikola Příbram  
Výstava z díla akad. malíře spjatého s hornickou Příbramí, pořádaná ve spolupráci s Hornickým muzeem Příbram.

Výstava připravená ve spolupráci Hornického muzea Příbram a Galerie Františka Drtikola Příbram při příležitosti 120 let od narození Karla Hojdena (11. 10. 1893 – 5. 5. 1975), akademického malíře, grafika, mistra kresby a rytiny, který věnoval rodnému Příbramsku a hornické tematice téměř veškeré celoživotní dílo, vyjádřené v mnoha uměleckých podobách.

Jeho rodištěm byla Příbram, hornický domek v Mariánské ulici na Březových Horách. Prostředí chudé hornické rodiny a skromné podmínky ovlivnily celý další Hojdenův život i jeho tvorbu. Již v raném dětství projevoval značné kreslířské nadání, jak dokazují vystavené kresby z obecné školy i měštanky. Po ukončení měšťanské školy v roce 1908 jej rodiče poslali do Prahy, aby se učil malířem. Příbuzná v Praze mu poskytla bydlení a našla malíře, který ho soukromě vyučoval. Starší sestry posílaly z Vídně peníze, aby mohl soukromá studia platit. Následovala zkouška na uměleckoprůmyslovou školu, kam byl přijat a nastoupil v roce 1909. Zde studoval první tři roky ve všeobecném oddělení a další rok potom ve speciálce u profesora Schikanedera a Karla Špillara. Za výborný prospěch získal jednorázové stipendium.

Studentovým velkým přáním bylo pokračovat ve studiu na Akademii výtvarných umění u Maxe Švabinského. Díky velkému nadání i píli byl přijat. Studium na speciálce zapůsobilo na Karla Hojdena tak, že na něj vzpomínal celý život. Brzy se stal jedním z nejlepších portrétistů. Peníze za portréty tvořené na zakázku byly pro studenta zároveň zdrojem obživy. Do období působení Hojdena na grafické speciálce zřejmě také spadá přátelství s Františkem Drtikolem (1893 Příbram – 1961 Praha). Spojoval je zájem o náboženství, filosofii, duchovní nauky. Hojdenovo studium na grafické speciálce přerušila 1. světová válka, byl odveden a s rakousko-uherskou armádou se dostal nejdříve do Dalmácie, později byl kvůli nemoci převezen do lazaretu v Čechách.

Po válce se Hojden nadále věnuje nejen portrétování, ztvárňuje často také krajinu. Náměty nachází v okolí svého bydliště. Píše žádost na československé ministerstvo veřejných prací, aby mohl fárat do dolů a kreslit horníky při práci. Studium na speciálce u Maxe Švabinského si Hojden na vlastní žádost prodloužil, studoval čtyři a půl roku. Studium ukončil v roce 1921. V roce 1919 získal jako student akademie Hlávkovo studijní stipendium a podnikl první cestu do Francie a Itálie. Po ukončení studií na akademii odešel ke svému mecenáši Zlatníkovi do Dvora Králové nad Labem. Tam v průběhu pobytu portrétoval jeho rodinu a věnoval se také námětům z přírody. Později získal stipendium ke druhé studijní cestě do Paříže, kam odjel roku 1923 a pobyl tu s malým přerušením 12 měsíců. Za pobytu se setkal s Františkem Kupkou. Atmosférou Paříže však zůstal nedotčen, převážila u něj touha po domově.

Přesto po návratu z Francie odjíždí znovu, tentokrát na Podkarpatskou Rus. Zde zpracovává převážně témata tamní krajiny. V roce 1924 odchází do Hlučína, kde působí jako profesor na gymnáziu, později nachází nové působiště v Českém Těšíně. Zpracovává převážně opět téma krajiny, vzniká zde ale také množství grafik s tématem prací na poli. Z Českého Těšína odchází později na měšťanskou školu do Třince. V roce 1929 se vrací definitivně do svého rodiště. S návratem je spojen také návrat k tématům, které nabízí hornický kraj.

Obzvláště významné, a to nejen z hlediska výtvarného, ale i historicko-dokumentačního, bylo Hojdenovo ztvárnění jednotlivých pracovních postupů havířů, převážně z období druhé poloviny 19. století a první poloviny století dvacátého. Karel Hojden obdivoval mimo jiné hloubení jámy, dále strojní vrtání a sbíjení. Uchoval pro nás zároveň dnes již takřka zapomenuté rubání skály ručním vrtáním spodními údery, zvané švengrování. Nenechal bez povšimnutí ani činnost na nárazišti, horizontální i vertikální důlní dopravu a jiné. V popředí jeho zájmu se ocitla též tehdejší podoba povrchových pracovišť jednotlivých dolů březohorského rudního revíru a i jeho okolí.

Cenným pramenem pro budoucí generace badatelů – montanistů se stalo autorovo přiblížení rodinného života havířů, s precizně zvládnutým obrazem vybavení hornických domácností, s dobovým oblečením, portréty některých typických postav báňského prostředí, ale i s neopakovatelnou atmosférou okázalých hornických svátků, parád či naopak poklidných chvil volna. Z Hojdenových výjevů promlouvá bohatá montánní tradice Příbramska, které se však nevyhýbaly ani okamžiky tragické, napříkad důlní katastrofa roku 1892 a jiné, zákonitě po staletí provázející ono nezlomné úsilí lidí využít bohatství nitra země.

Rok 1930 znamená zlom v osobním životě, uzavírá sňatek s Ludmilou Bendákovou (1897–1965), se kterou se potkal za svého působení v Českém Těšíně. V roce 1930 se manželům Hojdenovým narodila dcera Ludmila, v roce 1933 syn Jindřich. Tématiku hornického města a hornictví doplňuje i v Příbrami portrétní tvorbou. Zobrazuje často svoje děti, tvoří také portréty na zakázku. Často je oslovován významnými obyvateli města. Z těchto podnětů vznikají i četná ex-libris a novoročenky. V průběhu let vzniká několik rozměrných grafických listů, jejichž námětem je město a Svatá Hora. Autor se živí také propagační tvorbou: vytváří plakáty a diplomy – z větší části poplatné době a zadavateli. Přispívá také pravidelně do místního časopisu „Od stříbrných hor“. Podílí se na podobě knih, které jsou v regionu vydávány (např. sbírka „Strž“ autora Fráni Kučery, román „Havíři“ Františka Zpěváka a kniha textů věnovaných hornickému kraji „Po stopách utrpení a slávy hornictva na Příbramsku“ Karla Valty). Zvláštní místo v díle Karla Hojdena zaujímá tématika náboženská. Ta se výrazně neslučuje s budovatelsky laděnými tématy, opěvujícími úspěchy socialismu. Autor svoji víru tají, jen pro sebe a nejbližší okolí tvoří kresby a grafické listy, ve kterých zobrazuje témata z Bible (cyklus poprvé vystaven v roce 1993 v Zámečku–Ernestinu). Na počátku normalizace v roce 1971 získává titul zasloužilý umělec. Umírá v Příbrami 5. května 1975 ve věku 82 let.

Otevřeno: úterý–neděle 9–17 hodin (kromě 24.12., 25.12., 31.12. a 1.1.)

www.galerie-drtikol.com

 

Fotogalerie

hojden-autoportret.jpg
hojden-hornik.jpg
hojden-vanoce1.jpg
hojden2.jpg
hojden3.jpg
hojden4.jpg
hojden5.jpg
hojden6.jpg
hojden7.jpg