Detail akce | Hornický vláček na Březových Horách

Hornický vláček na Březových Horách

sevcinvlacek01.jpg
16. 9. 2006 Březové Hory  
Unikátní technické dílo současnosti.

Hornické muzeum Příbram zprovoznilo v sobotu 16. září 2006 ojedinělou technickou zajímavost a atrakci pro děti i dospělé - novou trasu hornického vláčku v areálu Ševčinského dolu na Březových Horách. V první etapě byl vystavěn úsek trati v délce zhruba 230 metrů vedoucí z nádvoří Ševčinského dolu přes obnovený most a dále ulicí Pod Struhami k portálu Ševčinské štoly. Na tento realizovaný úsek by pak měla v budoucnosti navázat další část trati, vedoucí přímo Ševčinskou štolou pod ulicí Husovou do areálu dolu Vojtěch.

Plán vedení trasy důlního vláčku mezi Ševčinským a Vojtěšským dolem

Žádné jiné hornické muzeum u nás nepřepravuje návštěvníky z jednoho dolu do druhého, navíc jízda vláčkem, kromě neobvyklého zážitku ze samotného způsobu přepravy, umožňuje také netradiční výhledy na krásné panorama pohoří Brd. Svým způsobem se jedná o rekonstrukcí úzkorozchodné železniční průmyslové dráhy, která zde existovala v roce 1884 a sloužila k přepravě stříbrné a olověné rudy z areálu Ševčinského dolu na nedalekou úpravnu u dolu Vojtěch. Okolo roku 1900 však tato úzkokolejka z provozních důvodů zanikla. Po více než sedmdesáti letech jde o první nově vybudovanou úzkokolejnou trať pro přepravu osob po veřejné komunikaci. Myšlenka na obnovu dráhy vzešla ze strany vedení města Příbram, které zároveň stavbu významně podpořilo.


Hornický vláček Příbram - Březové Hory

První záměr vybudovat v Příbrami v rámci expozic Hornického muzea povrchovou trať důlního vláčku jako turistickou atrakci přibližující návštěvníkům dopravu horníků, vytěžených surovin i hlušiny, se datuje již do roku 2001. Smlouvou o poskytnutí investiční dotace č. 4/2002/OI z 5.11. 2002 získalo Hornické muzeum Příbram od Města Příbram investiční dotaci ve výši 1 milionu Kč na zahájení této stavby. Podle tehdy zpracovávaných plánů měla jednokolejná trať o rozchodu 600 mm vést v historické stopě podél Husovy ulice - hlavní dopravní tepny Příbrami - Březových Hor a spojovat stanici před budovou zdravotního střediska (bývalého báňského inspektorátu) s dolem Anna. Zdárně rozjetou přípravu projektové dokumentace však zastavilo nesouhlasné vyjádření Policie ČR - Dopravního inspektorátu ve smyslu, že v Příbrami nejsou řidiči zvyklí na přítomnost kolejových vozidel v uličním profilu (bylo požadováno vybudování betonové bariéry mezi drážním tělesem a vozovkou). Umístění této bariéry by však způsobilo zúžení vozovky natolik, že by již neměla parametry tzv. státní silnice (I/18).

Naštěstí v celých Březových Horách neexistuje pouze jedna stopa, kudy v minulosti vedly tratě povrchových důlních drážek, takže najít náhradní řešení netrvalo dlouho. Volba padla na uličku Pod Struhami, jejíž nejužší profil donedávna téměř přesně odpovídal obrysu důlního huntu. Nová trasa sice není přímo na očích lidí projíždějících Husovou ulicí - průtahem silnice I/18 Příbramí, jak tomu mělo být podle původních plánů, ale je o to atraktivnější, jelikož spojuje hlavní expozice muzea v areálu Ševčinského dolu s dalšími historickými důlními objekty a areály, které jsou součástí Hornického skanzenu Březové Hory. Prozatímní konečná stanice se nachází poblíž budovy bývalého báňského inspektorátu před vstupem do dopravní Ševčinské štoly. Do budoucna se připravuje prodloužení tratě podzemím (Ševčinskou štolou) k dolu Vojtěch, čímž trať v rámci muzea získá skutečný dopravní smysl. Vybudováním této trati se podařilo zároveň částečně rekonstruovat historickou úzkokolejnou dráhu, která zde existovala v roce 1884 a sloužila k přepravě stříbrné a olověné rudy z areálu Ševčinského dolu na vojtěšskou úpravnu.

Jelikož v části Březových Hor okolo ulice Pod Struhami doposud neexistovala splašková ani dešťová kanalizace, bylo rozhodnuto o jejím vybudování ještě před stavbou samotného Hornického vláčku Březové Hory (dále jen HVBH). Již při prvním kopnutí do země se potvrdilo, že název "Pod Struhami" nedostala ulice na Březových Horách nadarmo. Částečně přímo pod navrhovanou trasou vláčku a částečně v podzemí v těsném sousedství ulice se totiž do roku 1947 nacházela kamenem vyzděná strouha o rozměrech cca 0,7 x 0,6 m. Systém těchto struh přivádějících vodu z báňských nádrží vybudovaných v Brdech, pozoruhodných vodních děl o délce několika desítek kilometrů, byl v minulosti využíván k pohonu důlních zařízení i pro další účely. V roce 1947 byla strouha zakryta (místy zaklenuta cihlami, někde zabezpečena jen tenkým ocelovým plechem) a dále používána jako liniový septik pro většinu obytných domů podél ulice (úpravna používala jiný zdroj vody). Kaly nahromaděné ve strouze od roku 1947 bylo nutno odtěžit a vyvézt na skládku jako nebezpečný odpad, jinak hrozilo silné podmáčení svahu a následný sesuv. Po dokončení zásypu strouhy a přeložky telekomunikačního kabelu mohly přípravné práce pro stavbu trati již probíhat podle předem odsouhlasených plánů.

Ke stavbě tratě samotné byl použit částečně regenerovaný kolejový materiál z majetku s.p. DIAMO (převážně část na nádvoří Ševčinského dolu) a částečně materiál nový. Kolejnice jsou profilu 93/18,3; výhybky mají úhel odbočení 1 : 2,5 a poloměr oblouků odbočných větví 5 m. V trati je možno vidět dva typy pražců s různým způsobem upevnění kolejnic - v areálu muzea byly použity nehraněné trámky imitující důlní pražce s upevněním pomocí hřebů, mimo areál pak byly použity normálně rozchodné tzv. "půlpražce" s přímým upevněním kolejnic vrtulemi. Samostatnou kapitolou byla obnova mostu přes ulici Pod Kovárnami. Z původního mostku, který kdysi sloužil důlní drážce, se dochovaly jen opěry. Naproti tomu o vlastní nosné konstrukci se nedochovala žádná spolehlivá výkresová ani fotografická dokumentace. Návrh nového mostu zpracovala projekční kancelář TopCon servis, s.r.o. Po konzultacích s Národním památkovým ústavem - územním odborným pracovištěm středních Čech v Praze, Odborem památkové péče Městského úřadu Příbram a se zástupci Hornického muzea Příbram byla navržena nová ocelová konstrukce, citlivě zapadající do industriálního prostředí Březových Hor. Původní opěry mostku byly důkladně vyspraveny a využity pro nové přemostění.

Protože mnohem běžnější, než provoz "železniční", je v ulici Pod Struhami provoz pěších a motorových vozidel, byl zde použit kolejový svršek zakrytý dlažbou. Kolejnicový žlábek byl vytvořen z "L" profilů 90/90/5 ukotvených k pražcům vruty, po konzultacích s památkáři byla zvolena tzv. dlažba "divoká" - žulové kameny nepravidelných tvarů s různou velikostí. V areálu muzea a stejně tak i na koncové výhybně u portálu Ševčinské štoly byl ponechán otevřený svršek, zadlážděny jsou pouze plochy sloužící nastupování a vystupování cestujících.

Součástí tratě je i "depo" pro lokomotivu včetně elektrické přípojky pro dobíjení trakční baterie. Jedná se o stavbu sestávající ze čtyř kamenných pilířů s vydřevenými stěnami a eternitovou střechou, korespondující se střechou sousedící provozní budovy muzea (někdejších sypů). Budova depa, ostatně jako celé kolejiště i s nástupištěm na nádvoří muzea, se nachází zhruba 1,5 m nad okolním terénem. Toto zvýšení části terénu si vyžádala bezpečnost provozu - celý vlak je bržděn pouze lokomotivou, a tak celá trať musí být v podstatě vodorovná. Opěrné zdi, stejně jako zděné části depa, jsou provedeny z lomového kamene. Římsy opěrných zdí jsou zhotoveny ze škvárových cihel vázaných nakoso. Stejné "škvárovky" jsou použity i k dláždění nástupišť a též rampy umožňující bezbariérový přístup na nástupiště stanice Ševčinský důl.

Vozový park je tvořen jednou akumulátorovou lokomotivou typu Metallist B 346 a dvěma čtyřnápravovými důlními osobními vozy DM 12 pro dvanáct cestujících, přezdívanými "Pullmany". Jelikož se provoz odehrává na veřejné komunikaci, musí být lokomotiva zapojena vždy v čele vlaku - v konečných stanicích tedy dochází k objíždění soupravy. Proto byla v obou koncových stanicích navržena objízdná kolej užitné délky 9,5 m. Před portálem Ševčinské štoly byla v rámci stavby HVBH připravena i výhybka s kusou kolejí vedoucí k bráně do štoly, jako zárodek dalšího pokračování tratě k dolu Vojtěch.

Ačkoliv délka trati (doufejme, že prozatímní) 230 m není nijak ohromující, rozhodně to nesnižuje hodnotu tohoto, v dnešní době unikátního technického díla, které jistě přispěje k dalšímu rozvoji cestovního ruchu v podbrdském regionu a do samotného Hornického muzea Příbram určitě přiláká další návštěvníky.

Hlavním projektantem stavby byla společnost DIPRO, s.r.o., zhotovitelé - DIAMO, s.p., Správa uranových ložisek o.z. Příbram, Viamont DSP, a.s. Ústí nad Labem a Formica servis Příbram.

Stavba proběhla v květnu 2005 až srpnu 2006, o finanční náklady se podělilo Hornické muzeum Příbram - příspěvková organizace Středočeského kraje, Město Příbram a Evropská unie prostřednictvím projektu SROP - strukturálního fondu ERDF pro region NUTS II střední Čechy.

Slavnostní otevření se uskutečnilo dne 16. září 2006 u příležitosti 10. mezinárodního Setkání hornických měst v Příbrami.

Text: Ing. Ondřej Trešl, Ing. Pavol Ondovčák a Ing. Jiří Pejša, CSc., DIPRO, spol. s r.o.
Lektoroval: PaedDr. Josef Velfl, Hornické muzeum Příbram


Technické parametry lokomotivy Metallist B 346:

Výrobce: Betrieb für Bergbauausrüstungen, Aue (NDR)
Rozchod: 600 mm
Délka přes nárazníky: 2700 mm
Šířka: 900 mm
Výška nad TK: 1480mm
Max. rychlost: 6 km/h
Hmotnost: 2,9 t
Uspořádání pojezdu: A A
Rozvor náprav: 700 mm
Výkon motorů: 2 x 2,6 kW
Trakční baterie: 80 V / 280 Ah
Počet rozjezdových / brzdových stupňů: 5
Provozní brzda: elektrodynamická
Parkovací / nouzová brzda: ruční, působící na obě nápravy

Technické parametry osobních vozů DM 12:

Výrobce: Mostárna Frýdek-Místek (vyrobeny v l. 1980 a 1985)
Rozchod: 600 mm
Délka přes nárazníky: 4400 mm
Šířka: 900 mm
Výška nad TK: 1480mm
Rozvor náprav v podvozku: 700 mm
Vzdálenost otočných čepů: 1350 mm
Hmotnost: 1,2 t

 

Fotogalerie

sevcinvlacek02.jpg
sevcinvlacek03.jpg
sevcinvlacek04.jpg
sevcinvlacek05.jpg
sevcinvlacek06.jpg
sevcinvlacek07.jpg
sevcinvlacek08.jpg
sevcinvlacek09.jpg
sevcinvlacek10.jpg
struhy.jpg