Detail akce | Dny evropského dědictví

Dny evropského dědictví

ehd-logo.jpg
11. 9. 2010 Březové Hory, Památník Vojna, Skanzen Vysoký Chlumec, Muzeum zlata Nový Knín, Muzeum Špýchar Prostřední Lhota  
Prohlídky expozic v Příbrami a poboček muzea za zvýhodněné vstupné.

Prohlídky všech muzejních expozic v Příbrami - Březových Horách a v mimopříbramských pobočkách (Památník Vojna Lešetice, Skanzen Vysoký Chlumec, Muzeum zlata Nový Knín a Muzeum Špýchar Prostřední Lhota) za zvýhodněné vstupné 5 Kč.

Při příležitosti Dnů evropského dědictví byla v šachetní budově dolu Vojtěch otevřena výstavka důlních svítidel - od olejových kahánků, přes karbidky až po elektrické lampy. K vidění jsou i některá dosud nevystavená svítidla z depozitáře muzea.


DUŠE PAMÁTEK
zamyšlení

Památka, co to vlastně je památka? Památka něco či někoho pamatuje, něco konkrétního či abstraktního připomíná. Památkou může být cokoliv, co v sobě obsahuje vzpomínky na události a osoby dávno či nedávno minulé. Svou přítomností nám je připomíná. Označení památka se rovněž používá pro budovy, které jako němí svědkové stojí a slouží a často se přizpůsobují potřebám svých majitelů. A ačkoliv procházejí mnoha úpravami, kterým se prostě nelze ubránit, neboť byly vytvořeny pro potřeby člověka, a člověk a jeho potřeby se v čase neustále proměňují, jsou svědectvím časů mimo běžnou lidskou paměť. Budova, stavba, která se stala svědkem nesoucím svědectví o dobách dávno minulých, je schopna mnohých výpovědí o lidech, kteří ji stavěli, používali a v ní žili. A tyto výpovědi často bývají až neuvěřitelně podrobné a sugestivní. Takovéto stavby a jejich výpovědi lidé natolik intenzivně vnímají, že je jako památky, jako svědky, jako dokumenty chrání pro další generace, aby i ony mohly se pokusit v nich číst. A i ve stavbách lze číst někdy jako v jasné srozumitelné otevřené knize a někdy je třeba notně se soustředit a začíst se mezi řádky. A tak budovy v sobě nejen odrážejí činy lidí, ale také díky svému kontaktu s minulostí oživují a prohlubují lidskou paměť. A paměť překračující hranice věků stává se vytouženou cestou lidstva v překonání a poražení nezastavitelného plynutí času a pomíjivosti všeho. Je to vlastně cesta k jisté nesmrtelnosti, o které lidé tolik sní.

Lidský sen o nehmotné substanci přetrvávající smrt - toť věčné hledání lidské duše. Duše, která bývala považována za nesmrtelnou. Ale kde ji hledat? Je klidně možné, že nesmrtelnou duši utvářejí lidské skutky, touhy a přání, snad je to lidská vůle a myšlení. Lidské výtvory, kterými jsou i stavby, vstřebávají produkty a výsledky lidského ducha. Někdy jimi dokážou nasáknout jak mořská houba vodou. Lidský duch promítnutý do neživého objektu dává mu pojednou jakýsi vyšší obsah. Jakousi duchovní náplň, a stavby - památky na lidská konání - dostávají tak další rozměr. Tento nový obsah, někdy hromaděný po staletí mnoha lidskými generacemi, je vlastně onou nesmrtelnou duší, onou pamětí překonávající neúprosné plynutí času. Ale památky nejsou věčné a jako vše i ony podléhají jisté zkáze. Člověk se však snaží co nejvíce této zkáze zabránit, zpomalit ji a onu nahromaděnou paměť - získanou duši památek - si chce uchovat pro sebe, pro své potomky co nejdéle. Ta touha je velká. Ne však všichni tu skrytou nehmatatelnou duši stejně vidí, či dokážou jasně rozpoznat, a ne všichni mají stejnou potřebu ji chránit. A každý člověk ji určitě vnímá po svém a každá památka umí promlouvat různou řečí k různým lidem - někdo umí naslouchat řeči té a jiný zase oné.

Nepřeberné množství lidských individualit kráčících lidskou civilizací zanechalo za sebou stopy svého tvůrčího ducha. Ducha třeba tvořícího krásné věci, třeba bojujícího o pouhé přežití. Některé tyto stopy nám zůstaly otištěné i ve stavbách a jejich nesmrtelné poselství, tu křehkou, lehce zranitelnou duši, bychom měli chránit a opatrovat jako drahocenné a těžko nahraditelné dědictví, ale také rozvíjet a obohacovat jako živý odkaz. Odkaz, od kterého se neočekává stagnace, ale další a další zhodnotnění.

Václav Michalička, Muzeum Novojičínska


Dny evropského dědictví (European Heritage Days, dále EHD) jsou významnou kulturně poznávací společenskou akcí, která slouží k posílení historického povědomí o kulturním dědictví v mezinárodním kontextu.

Historicky první "Dny otevřených dveří památek" se konaly již v roce 1984 z podnětu Francie. Od roku 1991 se EHD pravidelně konají i v České republice a Hornické muzeum Příbram je každoročně jejich účastníkem. Od roku 1998 je národním garantem EHD Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska. Partnery jsou Ministerstvo kultury ČR a Ministerstvo pro místní rozvoj ČR.

Prostřednictvím EHD se každoročně otvírají nejširší veřejnosti brány nejzajímavějších architektonických, archeologických, technických a sakrálních památek, muzeí, galerií, knihoven i dalších objektů a prostor, včetně těch, které jsou jinak zčásti nebo zcela nepřístupné.
Při příležitosti EHD jsou pořádány nejrůznější doprovodné akce - rozšířené prohlídky, přednášky, koncerty, historické slavnosti, ale i soutěže a další kulturní programy.

Více na www.shscms.cz/ehd

 

Fotogalerie

ucni-sevcin.jpg
osvetleni.jpg
agricola.jpg
lampy.jpg