Hornické muzeum Příbram
umělecká společnost ORBIS PICTUS: EUROPA
pořádají v Galerii OPE v Památníku Vojna
od 1.12. 2011 do 29.4. 2012
výstavu
Antonín Michalčík - olejomalby
Antonín Michalčík se narodil 8. 12. 1914 v Užhorodě. Studoval na pražské technice u prof. O. Blažíčka a C. Boudy, po válce, v letech 1946-1950 dějiny umění a estetiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1963-1976 byl profesorem kreslení a dějin umění na střední uměleckoprůmyslové škole v Praze 3.
 |
 |
Antonín Michalčík byl znám jako malíř zejména od čtyřicátých let 20. století. Jeho úspěch tkví ve zcela osobitém přístupu k malbě. Michalčíkovy obrazy ve své podstatě postihly dvě krajní tendence, které netvoří úplný protiklad, ale spíše komplementární elementy, v jejichž odvážně vytyčené jednotě (nikoli syntéze) tkví reálná podstata tvorby Antonína Michalčíka. Výtvarný projev umělce se dostal s individuální tvůrčí odvahou do polohy imaginativní tvorby. Vše se u něj odehrálo v názorovém prostoru vykrystalizovaném klidným zráním, jemuž se zdařilo v podstatě objektivní (neosobní) tendence naplnit životem a zakotvit je v realitě konkrétního řádu, který otevřeně určuje charakter Michalčíkova díla, a činí z něho obrazovou realitu splývající s realitou světa, realitu, s níž malířova imaginace dík jasnému a konstruktivistickému a zároveň vřele aktivnímu smyslu pro věčnost dala neopakovatelné, a tím právě objevné hodnoty, s jakými jsme se v této formě vyhrocené do dvoupólovosti do té doby setkali. Tyto tendence dalším pracovním postupem zesilují ještě k lapidárnější účinnosti. Především se podařilo oprostit je ještě důsledněji od atmosféricky podbarvené subjektivnosti a zesílit jejich "obraznost" i "racionálnost", ale za přispění neméně aktivní afinity lidské osobnosti a lidského světa. Tím tedy Antonín Michalčík dosáhl, že můžeme vidět, jak je jeho obraz co nejméně produktem pouhých vnějších vlivů, a naopak dovede do sebe absorbovat objektivitu světa (tj. nezávislost procesů na naší vůli a myšlení) a posvětit ji intimním básnickým zážitkem.
Dařilo se mu stále účinněji objevovat nové zdroje ve sférách tak obrazově nepřitažlivých, jako jsou například holé plochy zdí a roviny krajinných obzorů, aby tak docílil někde až depresivně úzkostných pocitů. Antonín Michalčík v každém svém díle směřoval k svobodné transfiguraci věcí a za přispění přísné obrazové skladby tvořil své zákony básnické imaginace. Dostal se tak do oblasti neprozkoumaného básnického výrazu, který není transkripcí, ale novou obrazovou metaforou. Rádi bychom tak všem dali novou příležitost připomenout si obrazovou tvorbu tohoto působivého a výjimečného malíře.
Text: JUDr. Adam Černý
Kurátor výstavy: Mgr. Václav Trantina
 |
||
 |
 |
|
Samostatné výstavy (výběr):