Hornické muzeum Příbram
pořádá v budově mineralogicko-geologického oddělení
od 3.7. do 31.12. 2009
výstavku
KALCITY Z PRACHOVIC
Výstavka morfologicky pestrých kalcitových drúz, krystalů a jejich dvojčat, dvojlomného kalcitu, ale i ukázky rudních vzorků pyritu a galenitu z vápencového velkolomu u Prachovic (okr. Chrudim).
Vedle křemene patří kalcit CaCO3 mezi nejznámější a nejrozšířenější nerosty v přírodě. Jeho častý výskyt lze vysvětlit nejen tím, že je složen ze tří nejobecnějších prvků, kyslíku, vápníku, uhlíku, ale také tím, jak v přírodě vznikl. Názvu vápenec používáme pro označení horniny, jako kalcit (aragonit) označujeme všechny mineralogické vzorky uhličitanu vápenatého, zvláště ty krystalované.
Vystavené ukázky kalcitových drúz z Prachovic jsou dokladem přírodních pochodů probíhajících v sedimentárních vápencích po jejich zpevnění. Puklinovým systémem vápenců pronikala voda, která rozpouštěla základní horninovou hmotu. Roztoky dále putovaly horninou a rozpuštěný uhličitan vápenatý z nich postupně krystalizoval na tektonických poruchách v podobě zrnitých agregátů a vzácněji ve formě více či méně dokonale vyvinutých volných krystalů kalcitu rozmanitých tvarů někdy drúzovitě seskupených, uložených v jílech.
Převládajícím tvarem jsou krystaly skalenoedrického typu, průsvitné až neprůhledné, bílé, šedé a nažloutlé barvy, místy s povlakem limonitu. Některé krystaly jsou zdvojčatělé (podle báze), výjimečně lze nalézt i dvojlomný kalcit. Ojediněle se ve výplni strmých žil i plochých dutin (mocnost 5-10 cm, maximálně do 2 m) vyplněných jílem objevují i rudní minerály pyrit nebo galenit. Obdobné dutiny s krystaly kalcitu jsou známy i z lomů v oblasti severovýchodního výběžku Českého krasu, například z lomu Hvížďalka, Cikánka nebo Roblín.
Prachovickou lokalitu tvoří rozsáhlý, šestietážový vápencový velkolom, který se nachází přímo u cementárny na východním okraji obce Prachovice (okres Chrudim). Surovinovou základnu prachovické cementárny a vápenky tvoří ložisko vápenců, rozkládající se mezi Prachovicemi a Vápenným Podolem. Je přes 3 km dlouhé a max. 600 m široké. Ložisko je součástí železnohorského paleozoika a zaujímá část tzv. podolské synklinály, budované slabě metamorfovanými (přeměněnými) horninami silurského a spodnodevonského stáří. Okolí tvoří ordovické břidlice (starší jsou nevápnité horniny bez grafitu, mladší jsou grafitické fylity). Bázi karbonátové sedimentace tvoří 4-6 m mocné polohy tmavošedých grafitických vápenců s krinoidy. V nadložních světlých vápencích lze od méně čistých boukaleckých vápenců odlišit čisté vápence podolské, které tvoří nejmocnější (30-120 m) ložiskový pruh. Ve složité stavbě vynikají směrné dislokace. Vápencové polohy obsahují též mladší příčné a kosé poruchy. Zkrasovatění je poměrně slabé a objevuje se nejčastěji na dislokačních plochách. Z technologického hlediska se zde rozlišují tři druhy surovin: vysokoprocentní vápence podolské s obsahem 53 % CaO vhodné pro výrobu kvalitního vápna, cementářské vápence s obsahem 45-53 % CaO a grafitické břidlice jako korekční přísada do cementu.
Mgr. Eva Litochlebová
