Hornické muzeum Příbram
pořádá výstavu
ve Skanzenu Vysoký Chlumec v chalupě z Mašova
od 26.4. do 28.10. 2008
SVĚTLO V DOMĚ
svítidla a způsoby svícení ve vesnickém obydlí v 19. a na počátku 20. století
Svícení v obytných prostorech vesnických domů patří mezi atraktivní témata v souvislosti s interiérem lidového obydlí. Pevná (nepřenosná) svítidla byla spojena především s osvětlováním světnice, zpravidla jediné obytné místnosti vesnického domu často až do 1. třetiny 20. století. Šlo přirozeně do 1. poloviny 19. století o manipulaci s otevřeným ohněm a proto obyvatelé domu museli být maximálně opatrní, aby nedošlo ke vzniku požáru. Primárním zdrojem osvětlení v jizbách byla zář ohně vycházející z otevřeného ohniště čili základní typy osvětlení jizeb (od přelomu 16. a 17. století světnic) byly přímo spojené s příslušným typem otopného zařízení. Malý zděný výklenek (nejčastěji zvaný "krbeček") pro umístění hořících louček se nacházel ve stěně jizby či světnice mezi dveřmi a pecí (kamny). Z tradičních způsobů svícení je třeba zmínit především klasické louče umístěné v loučníkách - stojanech na louče (železné skřipce nasazené na dřevěné násadě), které když dohořely, padaly do dřevěného škopku s vodou umístěného pod loučníkem. Dále olejové lampy, případně hliněné kahánky (na lněný či řepkový olej nebo na tuk), užívané však i v jiném prostředí.
Petrolejové lampy se rozšířily v prostředí vesnice až ve druhé polovině 19. století. Svítilo se rovněž podomácky zhotovenými či kupovanými svíčkami. K přenosným formám svícení sloužily například dřevěné lucerny, používané při osvětlení skladovacích komor, dále při svícení ve chlévech, rovněž tak plechové lucerny osvětlující cestu a zavěšené zpravidla pod vozem. Se zavedením elektřiny v některých obcích od druhé poloviny 20. let 20. století, ale v některých regionech rozšířené až po 2. světové válce (někdy i na počátku 50. let 20. století), se objevily jiné možnosti osvětlení interiéru obydlí na vesnici, které již nejsou předmětem této výstavy.
 |
 |